Velké vodopády

First topic message reminder :


Tyto vodopády se nacházejí nedaleko Takigakure. Vodopády jsou ojedinělé jak svým vzhledem tak velikostí.Tyto vodopády jsou přírodním pokladem Takigakure a poutají se k nim velmi zajímavé příběhy dokonce se prý zdejší voda je nejčistší voda široko daleko. Vodopády jsou jak velmi hezké na pohled tak i zajímavé historii. Odehrálo se tu několik velkých bitev před několika sty lety mezi Iwou a Takigakure. Vodopády každý den navštěvuje několik lidí z Takigakure aby si zde odpočinuli po celodenní práci.

Klon na konci jej komba sa rozpadol a vstrebal do jej vejáru. Kotorý keď ho ešte chytila za kovovú časť mohol jemne triasť ale iba patrne ako statická elektrina. Takže máličko a neškodne. Objavil som sa pri meči a z ostatných klonov sa stali blesky ktoré prišli až do meča. Ja som stál pri meči a tlieskal som im. Dobre... dobre.... obaja ste neprešli.... nezískali ste meč a ani ste ma poriadne nezranili... povedal z úsmevom na tvári.

Zľakla som sa, keď ma jemne kopla elektrina...Bola však pre mňa neškodná, takže som si ju nevšímala. Zarazila som sa nad jeho slovami a rukou som sa buchla do čela. áách, zase som zabudla, čo treba urobiť...To hádam nie je možné! rozhorčene som rozhodila rukami a pozrela som sa na senseia To je vtip že?

Iba zľahka som vytiahol meč ktorý keď bol vo vzduchu trochu zableskol ako blesk a chytil som ho do ruky a trochu som sa s ním pohrával. Jan a vtipy moc nie som.... takže zase o rok milý Geninovia... tento rok zrejme Chuninske pre vás nebudú... povedal som vážnym hlasom z úsmevom na perách. Otočil som sa k nim chrbtom smerom k vodopádu kam padala voda. Mečom som pár krát zakrúžil vo vzduchu a dal som si ho do púzdra. Tajne som čakal ako zareagujú...

To hádam nie je pravda! Znova som sa udrela rukou do čela...Až o rok! To si rovno môžem dať sľučku na krk! pomyslela som si a nahlas som si podvzdychla. Po chvíli som však vytiahla kunai Tak to predsa byť nemá! Získame ten meč stoj čo stoj! hodila som ho po senseiovi a preletel mu vedľa hlavy. Ešte sme neskončili! priskočila som k Renovi. Tak a teraz plán, ako získať ten meč... začala som rozmýšľať...

Hm... chytil som kunai a zrazu som bol pri Hane a kuaiom som jej mieril do stredu medzi prsia. Špička kunaiu bola iba pár milimetrov od jej hrudníka. Mala by si ich šetriť... povedal som zvodne a chladnou čepeľou som jej prešiel po líci a následne jej ho normálne podal rukoväťou k nej.

Všetko to zbehlo tak rýchlo.Zrazu bola Hana pri mne a sensei tiež.Pevne som chytil jeho ruku a silno ňou otočil a zlomil mu zápästie.... ten hnusný zvuk ...Usmial som sa a potiahol ho k sebe a podkopol mu nohy.Po tom čo spadol na zem som mu kopol do hlavy a čakal čo sa bude diať.

Chytila som Renovu ruku Kľud! otočila som sa k senseiovi a prišla som k nemu bližšie, nenápadne som si s voľnou rukou vytiahla malý vejár a priložila som mu ho ku krku.
A vy by ste si nemali veľa dovoľovať, nie som žiadne milé dievčatko.

Jediné čo Ren držal bol kus dreva. Ja som bol inde a Hana prišla ku mne s tým vejárom. U mňa ste neprešli... Sťažujte sa u Takikagea alebo u jeho zástupcu. usmieval som sa a ten jej vejár som rukou posunul preč. Nikdy som to nepovedal... Ale jednoducho to je tak ako to je... Zmierte sa s tým. z úsmevom som sa otočil a znova podišiel na kraj vodopádu. Šiel by som sa niekam najesť... premýšľal som.

Dívala som sa naňho s otvorenými ústami. Malý vejár som vrátila na svoje miesto. Vzala som si tvár do dlaní a odskočila som od senseia A teraz čo poviem doma? začala som chodiť hore dole ako lev v klietke Že som neuspela, lebo...? Lebo.... vymýšľala som si všelijaké výhovorky Nie, ani toto...Ani toto... začala som si ťahať vlasy Rovno si môžem dať sľučku na krk...Doma ma zabijú! nervózne som začala chodiť okolo stromu. Vyzerala som ako psychopat, nebrala som však na to ohľad.

Videl som čo robí Hana a vôbec ma to nepotešilo.... zas! .... do r**i .... ja to nikdy nezvládnem ...Rukou som tresol do stromu a urobil tam dieru.Potom som telo vrátil do normálu a sadol si na okraj skaly.... ona aspoň niekoho má ...Usmial som sa.Raz sa to podarí.Povedal som nahlas a pozeral sa na vodopád zo sklamaním.

Iba som sa pousmial a po dlhej chvíli. Tak zajtra začneme z tréningom...čo vy na to? prehovoril som akoby nič Možno sú to nemehlá ale teraz sú to moje nemehlá... pomyslel som si. Ak mi zaplatíte večeru... Zajtra môžme začať z tréningom... povedal som priamo a otočil som sa zrejme na Hanu ktorá zrejme mierne zpanikárila.

Došla jsem na místo a můj plán na klidný odpočinek se rázem rozplynul.
Zklamaně jsem si povzdechla a letmo se koukla na osoby od kterých jsem byla pár metrů.
Obloukem jsem je obešla a všimla si dívky která chodila okolo stromu a něco si mumlala, na vteřinku jsem se zastavila a naklonila hlavu na stranu. Šla jsem dál a všimla si dalších dvou, odvrátila jsem od nich hlavu a sedla jsem si na zem.
"Nejdřív úchyl...pak ten Rybák..."
Letmo jsem si šáhla na tvář která mě bolela.
"a pak...pak zmizí sensei"
Chtěla jsem si vytáhnout knížku ale došlo mi že mi jí Takikage šlohnul, nevrle jsem zavrčela a pozorovala oblohu.

Udrela som čelom do stromu, až sa tam objavil kráter...Som taká hlupaňa! Taká sprostá! nadávala som si v duchu a zostala som opretá čelom o strom. Keď som počula niečo o tom, že budeme zajtra trénovať, pozrela som sa na senseia a odlepila som čelo od stromu. Dívala som sa naňho ako na zjavenie.

... čo? ...Otočil som hlavu a pozrel sa na senseia jedným okom.

Suishi:

Dobehol až k vodopádom. Celý čas Sachi sledoval. Pomaly si k nej sadol a napil sa zo svojej fľaštičky. A prečo taká smutná? spýtal sa milo a usmial sa.

Tak ako? Budem mať dnes večeru na váš účet a vy budete mať tréning alebo si mám sám zaplatiť a vy sami trénovať pozrel som sa na oboch. Bože im to ale myslí.... Alebo sú hluchý? Pozerajú na mňa ako na zjavenie...ja viem že vyzerám dobre ale že až takto?! neveriacky som sa na nich pozeral. Povzdychol som si No ale ak nechcete... Tak nehajte tak aj tak si musím niečo vybaviť z Takikageom....

Pootočila jsem hlavu abych se koukla na nově příchozího a nespecifikovatelně jsem se zatvářila.
"No tak se zamyslím...proč jsem asi jak vy řikáte smutná...třeba kvůli úchylnýmu klukovi se kterým jsem v týmu a který odmítá spolupracovat, dál třeba kvůli rybákovi kvůli kterýmu mě bolí tvář a jsem znechucená a taky třeba kvůli tomu že mi zdrhnul sensei?"
Vychrlila jsem na něj jelikož jsem předpokládala že už o všem věděl.

Ďalej som sa naňho dívala ako na zjavenie, po chvíli som sa však spamätala a pribehla som k senseiovi Samozrejme, všetko na môj účet...Jedzte a pite koľko chcete Usmievala som sa od ucha k uchu.

Zdvihol som sa a hodil po senseiovi kapsu s peniazmi.A čo si dáme?Milo som sa usmial a došiel až k nemu.

Suishi:

Zaškeril som sa. Úchyl? Tak to máš blbé... usmial sa no úsmev mu stvrdol pri spomienke na rybáka. Takikage sa užieral, že ti ublížil. No už sa to nestane... Ver mi. A k tomu... Po jeho návšteve bol nútený ísť do Kumo. Vráti sa. povzbudivo ju potľapkal po pleci xD

"Jestli jsi úchylnej i ty nepřej si mě"
Začala jsem mu tykat a výhružně jsem se na něj koukla, pak jsem se ale zasmála.
"Pff...vrátí se, ale za jak dlouho. Do té doby tady budu tvrdnout"

Suichi:

My sme si potykali? nahnevane sa na ňu pozrel, no hneď sa zasmial. Ak mi chceš tykať... Ja som Suishi. podal jej ruku. A ty? Neboj, vráti sa skoro. No... ak to bude trvať dlho, povedal mi aby som z vami išiel na vašu vraj prvú misiu. usmial sa ešte milšie. Ale ak nechceš...

Stiskla jsem jeho ruku a usmála se, konečně někdo normální.
"Sachiko ale jinak mi všichni říkaj Sachi"
Znova jsem se zazubila a protáhla se.
"Mise?"
Rozzářili se mi oči ale pak jsem jima protočila.
"I s úchylem že?...no to nevadí já bych šla ráda"

Suichi:

Teší ma Sachi-chan. uškrnul sa a potriasol jej rukou. Pomaly sa postavil a zahľadel sa cez vodopád. Hm... Spomínal na svoju minulosť popri čom pil vodu s fľašky. Po chvíli sebou trhol. Čo si to hovorila? To s tým úchylom či čo..

"Ale nic, jen že bych na tu misi šla"
Taky jsem si stoupla a koukla se směrem který on.
Podrbala jsem se ve vlasech a zhoupla se na patách při tom jak jsem čekala co bude dál.