Kancelář Takikageho

Natáhla jsem před sebe dlaň, na které byl solidní strup. Od oka vypadal, že může být starý tak tři dny, nebo i víc.
"Stačí?" zeptala jsem se ho poměrně stroze a pak se zaměřila na druhou část jeho prohlášení.
"Netvrdím, že za to můžete, nevím, jakým způsobem jste se stal závislí na krvi. Možná je to nějaká nemoc," nadhodila jsem.
Ale stejně je to zatraceně nebezpečné. A pak že povídky o upírech nemají pravdivé základy, poznamenalo sarkasticky moje vnitřní já.

Poriadne som sa pozrel na jej dlaňTak rýchlo zahojené...?! Zrejme nejaká technika alebo sa mi iba niečo marí... stále som sa na ňu pozeral. Takým pohľadom ktorým som sa pokúšal o nej zistiť čo najviac. Vedel som že zatĺkať už nemá význam a skôr mi pomôže ako uškodý keď to niekomu poviem. Ja...doteraz to nebolo takto intenzívne... a ešte k tomu. Smiem iba krv od žien....ale nikdy to nebolo tak intenzívne ako teraz. Najprv sa to objavilo iba raz za pár mesiacov...ale stupňuje sa to...

Jakobych to neříkala, učiněný Drákula, poznamenalo moje vnitřní já sarkasticky.
Kušuj! okřikla jsem sama sebe v duchu. Zkoumavě jsem se zadívala na Shimona.
"To je zvláštní..." zamumlala jsem.
Ale taky pěkně nebezpečné.
"A to to začalo jen tak samo od sebe?" naklonila jsem hlavu na stranu a pohled mi náhodou zavadil o strup na dlani.
Na ten se ptal, báka! Měla by jsi mu odpovědět.
Rychle jsem se vzpamatovala z přemýšlení a ukázala mu znovu svou ruku.
"A co se týká tohohle. To je v našem klanu naprosto normální. Vlastně jsem svým způsobem taky závislá na krvi," vesele jsem se ušklíbla.
To byl ale blbý vtip.
"Ale ne jako ty, pochopitelně!" dodávala jsem rychle.

Od jedného incidentu...keď som bol na pokraji smrti...zachránil ma niekto.. Záhadný ninja...krvácal som veľmi...ale prežil som ale ten ninja tam už nebol... A odvtedy... pozrel som sa do zeme. Takže klan z krvou...Hm...zaujímavé.. zamyslene som sledoval jeden bod. A ako sa toho môžem zbaviť? Keď si z klanu...teda ste z klanu ktorý je spojení z krvou?! opýtal som sa zvedavo a pozrel sa na ňu. Zdalo sa mi predtým že je iná ale až tak..

Podívala jsem se na něj a překvapeně zamrkala.
On po mě chce, abych mu poradila co s tím dělat?! došlo mi.
"Víš... já naprosto netuším, co by jsi měl dělat, aby jsi se toho zbavil," zavrtěla jsem smutně hlavou.
"Náš klan dokáže-"
Dokázal. Jsi poslední, po tváři mi přelétl stín.
-dokáže... dokázal ovládat vlastní krev, pokračovala jsem nakonec celkem obstojně.
"Ale s tím, čím trpíš ty jsem se nikdy nesetkala."
Bylo to opravdu zvláštní.
"Každopádně by jsi sebou ale měl nosit nějakou krev do zásoby. Aby se ti nestalo to, co dnes."

Zasmial som sa. No to bude milé nakráčať do nemocnice a povedať... Pár balíkov ženskú krvi poprosím? Nie..to by vedelo moc ľudí... Popravde si... Ste prvá ktorá to vie... povedal som zamyslene. Nevedel kde ju zoženie.. Brať ju len tak ľudom a do týždňa bude v blázinci. Potrebujem to udržať v tajnosti tak dúfam že sa môžem spoľahnúť na vás že to nikomu nepoviete a nechajte si to pre seba a najlepšie keď na to zabudnete. prehodil som a pohľadom som odvrátil preč. Nepoznal som ju a pri tom vedela o mne tajomstvo. Získala príležitosť držať ma v šachu.

"Ehm..." co na tohle říct.
Fajn. První den ve vesnici se vážně povedl. Seznámení se zástupcem Kage, který trpí syndromem hraběte Drákuli a teď po mě chce radit, co s tím dělat.
"A to si toho do dnes nikdo nevšiml?" zeptala jsem se dost překvapeně. Přece jen, to co předvedl před chvílí... na druhou stranu říkal, že se to zhoršuje postupně.
"Ale máte pravdu, takhle by to asi nešlo. Na druhou stranu nechat to tak, jak to je také není možné. Mohl by jste být nebezpečný svému okolí..."
Poznámku o tajemství jsem více méně odignorovala. Rozhodně jsem to nehodlala vytrubovat na každém rohu.

Nito neie čím to je...či sa to dá vyliečiť...alebo ako to urobiť aby som zostal v utajení. Pokiaľ sa to bude ešte horšie...Bude iba jedna možnosť ako sa vyliečiť... Zabiť sám seba?! Až tak budem musieť klesnú keď ma to zaženie do kúta... V hlave sa mi rodili šialené predstavi. Zatriasol som hlavou aby som tie muky dostal z hlavy.

Povzdechla jsem si.
Mohla bych to pro něj udělat. Ale vážně chci. Zatraceně má štěstí, že jsem takový dobrák.
Změřila jsem si ho pohledem.
"Bylo by tady jisté řešení... myslím, že bych vám dokázala v určitém množství dodávat krev," nadhodila jsem opatrně.
Skvěle. Takže se budu každý večer úporně soustředit na svojí slezinu a místo toho, aby mi ta krev zůstala do zásoby s ní budu krmit tady pana zástupce, okomentovala jsem svoje prohlášení v mysli.
Na druhou stranu je to lepší, než tu mít maniaka, co řeže ženské a pije jejich krev, zkonstatovala jedna polovina mojí mysli, zatím co druhá se válela smíchy na dně dutiny lebeční nad výrazem "pan zástupce".

T..to nemôžem... odpo edal nervózne a radšej sa otočil inde aby na ňu nehľadel. Buď to prestane alebo zomriem.. Predsa predsa nemôžem... Ale zase... bol som nerozhodný skôr som nechcel aby som niekomu niečo dlžil. Sakra...prečo mne.... Tvár mi padla do dianí. Teraz by som bol najradšej kebyže sa prepadnem pod zem. Nakoniec som sa kútikom očka pozrel na Nami. K..keď tak čo by ste chceli na oplátku? opýtal sa neutrálne.

Musela jsem uznat, že mě překvapil. Nad tímhle jsem totiž zatím vůbec nestihla přemýšlet. Ale byla pravda, že by si to nějakou odměnu zasloužilo. Jen tak vědět co za to chtít.
"Ehm..." vypadl ze mě nakonec můj vysoce inteligení projev.
"Řekněme že bych u vás měla vroubek, hmm?" usmála jsem se na něj. Podle jeho chování i slov jsem si dokázala odvodit, že se uvnitř něj asi aktuálně odehrává pěkný vnitřní boj. Nevěděla jsem ale, jak mu pomoct.

Nerád ostávam niekomu dlžní...ale pokiaľ chcete dohodneme sa že Vám...budem dlžný. Povedal z ťažká. Nebolo mu to po vôli dobré som vedel že nemám na výber. Tak načo si predlžovať utrpenie. Bolo to najlepšie keď nie trvalé aspoň dočasné. Hoc ta dlžoba bude časom pekne veľká.... poznamenal nahlas.

Mávla jsem rukou.
"Nedělejte si s tím příliš velké starosti. Nemám ve zvyku klepat na vrata a vymáhat splacení celého dluhu z ničeho nic," pousmála jsem se. Bylo zvláštní, jak slova bývala ošidná. Slovní spojení "nemám ve zvyku" například znamenalo jen to, že je menší pravděpodobnost, že se ona věc stane, přesto mělo co se týče uklidňování lidí často nebývalé účinky. Zývnula jsem. Bylo už opravdu pozdě.
"No, myslím, že je nejvyšší čas tohohle hovoru nechat. Musím si najít ještě nějaké bydlení, alespoň pro dnešní noc a výroba krve taky zabere čas," poznamenala jsem, ale nebylo v tom nic uštěpačného.

Prikývol hoci jej slová bral na ľahkú váhu. Bol jeden z tých ktorý chcel mať vždy všetko splatené a udobrené. V prípade smrti by tak odchádzal odtialto z čistým svädomím. Videl som že je zrejme unavená. Ani ja by som neodolal spánku ale v momentálnom stave som sa nedokázal presvedčiť. Pozrel sa na ňu Kedže zazívala za chvíľu sa dostavila reakcia a aj on zívol. Ak nemáte kam ísť môžem Vám navrhnúť ubytovanie pokiaľ napríklad nebudete mať niečo vaše alebo tak. Teda pokiaľ Vám nebude vadiť že o poschodie nižšie budem spať ja. Tým by som sa aspoň čiastočne odvďačil za službu ktorú pre mňa vykonáte...a ak Vám tam budem prekážať ja sa kľudne vytratím. až po tom čo som dohovoril som si uvedomil čo som to plácol. Iba som stuhol nedokázal som sa ani ospravedlniť za svoju hlúposť.

Rozesmála jsem se nad tím co řekl.
"No tak to vážně nevím, už tak se na mě ta dívka v baru dívala dost zvláštním pohledem," poznamenala jsem stále ještě se smíchem. Svůj příchod do Taki jsem si představovala všelijak, ale takhle bujnou fantazii jsem skutečně neměla. Když jsem se uklidnila, musela jsem ale zkonstatovat, že to neznělo zas tak bláznivě. Byla pozdní noc a já jsem potřebovala sehnat místo na spaní. A lidé, které vzbudíte v prostřed noci nemají tendence vám poskytnout ubytování.
"No, ale myslím, že pro dnešek by se to dalo tak udělat. Jenom dneska, nežli si najdu něco svého," pousmála jsem se na něj a doufala, že neřekne ne, protože jinak mě s největší pravděpodobností čekala noc pod mostem, měla-li Taki nějaký.

Myslíte Hanu? Onae zvláštna a takto sa správa vždy...teda myslím. nemohol somju stopercentne ubezpečiť kedže som Hanu poznal krátko. Jej smiech ma vôbec neprekvapil. Pokiaľ Vám bude stačiť nie nič extra ale postel. kúpeľnu a kuchyňu vie poskytnúť. nahmatal som vo vrecku kľúče od domčeka. Takže ak súhlasíš...Ehm..súhlasíte môžeme ísť. podišiel som od okna trochu bližšie k Nami.

Usmála jsem se na něj.
"Myslím, že mi to staří naprosto bohatě. Kromě toho je to jen na jednu noc a snad všechno poskytuje lepší pohodlí, než tvrdá zem," usmála jsem se na něj a otočila se ke dveřím. Nemohla jsem si nevšimnout, jaké má problémy s tykáním/vykáním. I mě to čas od času ujelo, hlavně proto, že byl o dost mladší a dnešní večer nebyl zrovna z těch, který by posílil můj respekt k němu. Ale stejně jsem mu nemohla nabídnout tykání. Konec konců, on byl nadřízený a slušnost byla slušnost. V pracovní hierarchii nehrál věk roli.

Počkal som kým Nami vyšla von pred kanceláriu. Posledný krát som sa pred dverami popozeral po miesnosti a nakoniec som zhasol svetlo. Dvere sa zatvorili a ja som zamkol dvere. Otočil som sa na Nami Tak môžeme ísť... povedal som a naznačil nech ide prvá. Postupne ako sme sa dostávali k východu som po ceste zhasínal svetlá. Keď sme vyšli pred budovu tak celá budova bola ponorená už v tme. Ulice Takí osvetlovali pouličné lampy. Naše kroky som nasmerovǎ priamo do môjho domu. (Presun)

Vyšla jsem z kanceláře počkala, až Shimonu zhasne. Pak mě pohybem vyzval, abych šla před ním, čehož jsem se s klidem chopila, protože cestu ven z budovy už jsem si zapamatovat stačila. On mezitím zhasínal všechna světla v budově. Bylo už opravdu pozdě a na chodbách nebyla ani noha. Když jsme došli ke vstupním dveřím, nechala jsem ho schválně, ať mě předejde, protože k němu domů bych sama vážně netrefila. Pak jsem ho prostě jen následovala a dávala pozor, abych se mi neztratil.
(přesun)

Pred dverami som sa dozvedel od stráži, čo tu Shimonu vyvádzal. Takže nakoniec neschytám ja ale on! Nabaľuje dievčatá a robota stojí, nechápem, ako sa stal mojím zástupcom. Je zodpovedný a čestný, no pokiaľ sa jedná o dievčatá, stáva sa z neho nový človek. Pokrútil som hlavou a otvoril som dvere. A pri pohľade na kopy papierov a vybavovačiek na stole mi skoro zamrelo srdce. Zhrozene som sa dotackal ku stolu, ktorý sa strácal pod hŕbou papierov. Zničene som sa posadil za stôl a stiahol zo stola prvý papier. Sťažnosť?! Na koho preboha? Otočil som papier a srdce mi naozaj zamrelo. On si zo mňa uťahuje, alebo čo? Sťažuje sa na kanalizáciu lebo zapácha? Pozrel som si číslo jeho domu a nahnevane som chytil papier kde som napísal. My nemôžeme zato, že ste tak blbý a dom ste si postavili pri dedinskej žumpe. Ja zato nemôžem a sťažovať sa môžete akurát na seba! S láskou, Sandaime Takikage. List som hodil na desku s nápisom vybavené a vybral som ďalší papier.

Přicházím konečně k budově Takikageho a po malých schodech jdu k hlavním dveřím. Otevřu dveře a projdu jimi a za mnou se automaticky zavřou. Dále jdu chodbou až ke známému schodišti kudy musím projít, vyjdu schody a pokračuju chodbou až ke kanceláři Takikageho. Zaklepu na dveře a řeknu " Takikage-sama jste tam? Tady Ikatsu Rokuro. " a čekám zdali mi někdo odpoví. Snad zase nezměnily Takikageho, zajímalo by mě kam se poděl stařík Takikage.

Nani?! Pozorne som sledoval papier označujúci ďalšiu sťažnosť. Poobzeral som sa po kancelárii. Vedľa dverí sa hrbila kopa s nápisom sťažnosti. Skrčil som papier a hodil som ho do rohu. Ach, jáj. Čo sa tu dialo, počas mojej neprítomnosti. Nato som začul zaklopanie a následné predstavenie. Ikatsu Rokuro? Ehm... Znova som sa pustil do hľadania papierov, no kopa bola obrovská a ja som to vzdal. No nič, budem improvizovať. uškrnul som sa. Slobodno... zakričal som, aby som ho upozornil že som tu. Keďže ma vďaka tím papierom nebolo ani vidno. Pre istotu som sa aj postavil, tím pádom mi bolo vidno aspoň hlavu.

Chopím se tedy kliky a otevřu dveře. Vstoupím do místnosti a zavírám za sebou, ale když se otočím vidím snad horu papírů a za nimi někoho koho ještě neznám. Asi opravdu zase změnily takikageho nebo snad je to jeho zástupce? Když se nezeptám tak se nic nedozvím. " Mohu se zeptat kde je Takikage nebo se opět předal titul někomu jinému? " Zeptám se ho a čekám na odpověď. Pokud je Takikage tak ať je aspoň fajn i když jsem si zvykl i na toho který mě poslal trénovat. Stýská se mi po staříkovi takikagem.

No Takikage je práve zamestnaný ako vidíš... ukázal som na tu hordu papierov a uškrnul som sa. Bóže... Zabiť ho je málo, musím si vážne zohnať nového, spoľahlivejšieho zástupcu. A áno, Ankoku predal žezlo mne. usmial som sa ešte viac a zhodil som zo stola papiere, aby ma bolo vidno pri sedení. Nato som si sadol, končeky prstov som si spojil a spýtal som sa ho. Ehm.. Čo ťa sem privádza?

Podívám se na něj a hodlám mu zdělit proč jsem tu tak se pozorně postavím a spustím. " Už je to pár týdnů co jsem byl poslán do Kumogakure no Sato na jeden jejich ostrov kde jsem trénoval svého bijuu. Byl jsem tam vyslán společně ještě s jedním geninem, který se jmenuje Kimi. Pokud vím tak by tam stále ještě měl být pokud už neodešel. Já jsem se vrátil jelikož jsem svůj úkol splnil a získal svého bijuu na svou stranu. "