Kancelář Takikageho

Došla jsem před budovu a při tom jsem si četla knížku, šla jsem víceméně po paměti.
Vyšla jsem po schodech a když jsem byla nahoře knížku jsem zaklapla a uklidila. Otočila jsem se abych viděla kolik schodů jsem vyšla bez koukání a hrdě jsem se zazubila. Věděla jsem že to neni nic světoborného ale mě k radosti v tuto chvíli stačilo vážně málo.
Došla jsem před kancelář a zaťukala, doufala jsem že Takikage nebude nějaký starý prďola se kterým se nedá vyjít.

Vyšiel som po schodoch s úsmevom na tvári. Došiel som pred kanceláriu a tam som uvidel dievča. Ahoj. Povedal som s úškrnom. Tiež tu čakáš na tým ? Dodal som a podišiel som k nej bližšie.

Po prvý krát som otvoril dvere od svojej novej kancelárie. Zahľadel som sa na stoličku. Vždy tam sedel Nindaime Takikage a ja som stále po jeho pravici. A teraz... Teraz budem na jeho mieste sedieť ja. Prstami som prešiel po stole a pozrel som sa von oknom na podvečernú Taki. Zhlboka som sa nadýchol a pokúsil sa spomaliť tep svojho srdca, ktoré bušilo ako o dušu. Splnil sa môj sen. Posadil som sa za stôl a zľahka som sa usmial. V ten okamih, ako som sa dotkol stoličky sa mi do očí nahrnuli slzy. Rýchlo som si ich zotrel a zvolal. Slobodno!

"Hmm"
Sjela jsem ho pohledem od hlavy až k patě.
Pak jsem uslyšela Takikageho a vešla jsem.
Hé?!
Začala jsem se rozhlížet a hledat Takikageho.
Nemůže být tak mladej..
Chtěla jsem toho chlápka seřvat proč sedí na místě Takikageho, ale pak jsem si to rozmyslela.
"Přišla jsem se zeptat na sensee a na tým"
Zdělila jsem mu a pořád jsem čekala že odněkud ze skříně vypadne svázaný Takikage a že on je nějaký zloděj nebo něco podobného.

Vbehol som dnu a s úsmevom zakričal. Jé vy ste Takikáge že ? Spýtal som sa a pozrel som na mladého Takikageho. Chcem tým a senseia! Zakričal som a vyškieral sa.A ako sa voláš ? Spýtam sa dievčaťa. Ja som Jiraiya! Stále sa rozkrikujem a vyškieram.

Na ten jej pohľad ako ma sledovala som sa len uškrnul. Takže tým a senseia by ste chceli. Rukou so prešiel k papierom pri stole a začal som sa v nich prehŕňať. Ksóó... Tu musia niekde byť, TAK KDE STÉ? vykríkol som na papiere v ktorých som hľadal informácie o nejakých voľných jouninov no ani jedného som nevedel nájsť. Papiere som vyhodil zo stola a znova sa usmial na tých dvoch. Tááák. Nemám tu nič o voľných senseioch, takže kým to nenájdem, budem vás trénovať ja...

Protočila jsem oči se zatnutými zuby jsem se koukla na toho kluka co tam řval.
"Buď zticha!"
Dupla jsem abych podtrhla moje naštvání a pak jsem se koukla na údajného Takikageho.
Ještě jednou jsem se rozhlídla kam by mohl asi tak zavřít pravého Takikageho a povzdechla jsem si.
Podezřívavě jsem se na něj koukla.
"A kdy začnete?"

Bude nás trénovať Takikáge! Jóó !! Nadšene som poskakoval a od samej radosti som objal Sachi. Nehovorím, že to nebolo zámerne, ale viac menej to bolo od radosti. Pekne voniaš. Zamrmlal som hlúpo.

Nechaj ho. Usmial som sa na ňu. Neboj, ja ho skrotím. Nato som sa Shunshinom dostal priamo pred Jirayu. Skľudni hormóny, inak poletíš z tohto dočasného týmu tak rýchlo, ako si do neho vstúpil. povedal som prísne a dosť hnusne som sa na neho pozrel. Po chvíli som sa usmial a rukou som mu rozstrapatil vlasy. Na chodbe nebol nikto a tak som si obliekol plášť a rukou ukázal aby odišli. Stretneme sa na cvičisku. Tam si vás preverím. Čakal som kým nevýjdu aby som mohol zavrieť kanceláriu. Dúfal som že za tú chvíľu sa nič nestane.

Začalo mi cukat v oku a praštila jsem ho.

Pak jsem od něj odvrátila hlavu a odfrkla si.
"Budu tam"
Naposledy jsem se podezíravě a obezřetně koukla na Takikageho a s pohoršeným výrazem jsem šla pryč.
Jakoby nestačilo že tady ječí ale on se mě bude ještě dotýkat
-přesun

Tak dievča to má rado na tvrdo, fajne. Povedal som a uškrnul sa. Takikáge už idem, stretneme sa na cvičisku ! Povedal som a rozbehol sa von.
( Presun)

Kým vyšli z kancelárie ja som stihol urobiť pár papierov. Bóóóže... pomyslel som si a vyšiel z kanclu. Zatvoril som za sebou a zamkol. Vchod strážilo pár ANBU členov. Ja som išiel za nimi. (presun)

Mířil jsem ke kanceláři Kageho, naštěstí nikdy nebylo těžké poznat kde se nachází hlava. To všechno díky tomu, že na budově se vždy nacházel znak vesnice a místnost to byla vždy ta největší co nejvýš a uprostřed. Sice dobré pro orientaci, špatné co se týče útoků není těžké nepadnout něco takového. Když jsem konečně došel před kancelář, kde jsem si všiml několika ninjů z řad ANBU. Neměl jsem ty lidi moc rád většinou byli namyšlení a neschopní. Masky podle mě nosili jen proto, aby se jim lidé po zpackané práci nemohli vysmívat. Zadíval jsem se na jednoho z nich co stál přímo před dveřmi.
Chtěl by se setkat s vaším Kagem. Bylo by možné, aby se semnou setkal zde, nebo mi říct kde se nachází a já ho mohl vyhledat?
Promluvil jsem hlasem bez emocí a do svého meče jsem pustil trochu chakry, abych vytvořil silnější ledovou auru a dodal svým slovům na váze.

Mírně jsem se pro sebe ušklíbl. Neměl jsem v plánu mu nic říkat.
Doufám, že se neurazite, ale bohužel nemůžu to řešit s nikým jiným než s hlavou vesnice, a muž který si zakrývá celí obličej je pro mě ještě míň důvěryhodný. Doufám, že se neurazit
Řekl jsem stále bezvýznamným hlasem, doufal jsem že to nebude nějak protahovat a hrát si na důležitýho.

ANBU:

Takikage je na cvičisku zo svojím týmom. Takže veľa času asi mať nebude. uchechtol sa spoza masky.
Alebo máme ísť po neho aby sem naklusal, lebo páničko povedal. to už sa začal smiať.

Došel jsem až úplně k němu, pěkně mě vytáčel. Posílil jsem chlad z meče natolik, až teplota v místnosti klesla zhruba na deset stupňů pod nulu. Zadíval jsem se mu ostře do očí a zavrčel jsem.
Jo přesně to padej pro něj.

ANBU:

Ten chlad ho znervóznil a rýchlo vytiahol malý mečík, ktorý namieril na Raidona.
Kirushi! zakričal na druhého a silno ho udrel. Vstávaj a padaj po Takikageho!
Po vytrhnutí zo spánku Kirushi nahnevane zafrflal a odišiel.

Když ten druhej odešel, upřel jsem zase pozornost, na toho prvního a hlavně na zbraň kterou měl v ruce. Při pohledu na "meč" jsem se nahlas plně rozesmál.
Schovej si to párátko, jsem si jistej že nemám nic mezi zubama.
Řekl jsem ještě pořád se smíchem na vystrašeného ANBU. Sundal jsem si meč ze zad a špičkou jsem ho zapíchl do země přede mnou pak jsem se o něj opřel. Už jen tímhle jsem mu chtěl ukázat menší převahu a zároveň jsem tím přesunul epicentrum chladu těsně před něj.
Vidíš jak to jde když se chce.
Řekl jsem pořád s mírným úsměvem a čekal jsem než dorazí Takikage.

Pomalým krokom som sa konečne dostavil až do kancelárie. Cestou som si nakúpil trochu jedla a niečo špeciálne pre svoj tým. Vyšiel som po schodoch a kráčal k svojej kancelárii. Nech to je niečo dôležité! uškrnul som sa a do úst si vopchal lízatko. Bŕŕŕ, ale je tu zima. No, posledné dni tu bola riadna kosa, ale takto... Mal by som si zohnať nejaký ohrievač. Ak je taká zima aj v kancelárii, nas*rem sa! Zastal som a z otvorenými ústami hľadel na tú scénku predo mnou. Na vystrašeného Anbu a Raidona z ktorého sálal ten chlad. Doplo mi že ten s mečom ma zháňa a ten strachopud je Ibi. Potľapkal som ho po pleci a poslal ho preč. Zvládnem to. usmial som sa a otočil som sa na Raidona. Poďme radšej dnu, a ak by sa dal vypnúť ten chlad... Dosť mi vadí. zasmial som sa čo z lízatkom vyzeralo divne. Odomkol som dvere a vošiel som dnu. Sadol som si za stôl a čakal čo mi povie.

Když přišel Takikage kývnul jsem na něj a přestal jsem soustředit chakru do meče a vešel jsem za ním do kanceláře. Počkal jsem než si sedne a pak jsem se rozhodl říct proč jsem tu.
Dobrý den, předem bych se chtěl omluvit, pokud jsem vás vyrušil při nečem důležitém, původně jsem to neměl v plánu, ale chování vašich ANBU vyústilo v mou reakci, a nějak se to seběhlo. Jinak jmenuji se Nagato Yuki a jsem jeden z nezávislých ninjů, nebo také potulných ninjů, nebo žoldáku. Mému stylu života se říká různě. Ale proč jsem tady, chtěl jsem se zeptat jestli by se ve vaší vesnici nenašla nějaká mise, nebo něco na co by jste si mě chtěl najmout.
Řekl jsem svůj dlouhý monolog, abych předem zodpověděl možné otázky, které by mohl mít.

Počúval som ho pričom som vylízal 2 lízatka. Po jeho dlhom monológu, z ktorého som pochopil akurát to že je potulný ninja a že chce misiu, pretože som sa sústredil na žuvačku uprostred lízatka. Mávol som rukou. Ibi sa chová zbrkle, nevšímaj si to. A čo sa týka misie... Natiahol ruku k papierom, ktoré tam neboli. Čo?.. Kde sú? postavil som sa a prehľadával som kanceláriu. Hľadal som ich všade no nikde neboli. Počkaj chvíľu, ja ich nájdem! Otvoril som skriňu, kde sa na mňa vysypala horda papierov. Úplne ma prikryla a viac sa nepohla.

Sledoval jsem toho chlápka s pozvednutým obočím. Choval se jako blázen, no spíš to podle mě blázen byl. Pozoroval jsem ho a čekal jsem co z něj nakonec vypadne. Když potom co otevřel skříň zmizel pod hromadou papírů, protočil jsem oči, to snad nebyla pravda, on nebyl blázen byl bláznivý děcko. Přitáhl jsem si židli na kterou jsem si sedl a čekal jsem než se vyhrabe z těch papírů a dá mi nějakou tu misi.

Dlhú chvíľu bolo ticho. Dlhú chvíľu sa kopa nepohla. No po tejto dlhej chvíli som vyskočil z tej hŕby z papierom v ruke. Hálelúja! Mám to! víťazoslavne som mu zamával papierom pred očami. Tákže... trochu som si napravil oblečenie a plášť a sadol som si za stôl. Je tu niečo, ale rád by som vedel tvoje schopnosti. Lebo je to trochu ťažšia misia.

Vážně mi přišel svým chováním jako malé dítě, spíš čím dál tím víc. Mírně jsem se zamračil, když po mě chtěl vědět moje schopnosti.
Myslím, že to co se stalo na chodbě byla dostatečná ukázka ne?
Zeptal jsem se s mírným úsměvem, nechtěl jsem tu probírat své schopnosti a neměl jsem strach, že by byla mise nad moje síly.
Spíš mi řekněte o co se v té misi jedná a její obtížnost, pokud bych poznal, že je to nad mé schopnosti řeknu vám to.
Rozhodl jsem se pro kompromis a doufal jsem že na to přistoupí.