Kancelář Takikageho

Takže si chodiaca klimatizácia... zasmial som sa až mi z úst vyletelo lízatko.
Tak to ti nedám až takú ťažkú misiu, ešte sa ti niečo stane... smial som sa ako blázon a začal som trieskať päsťou do stola. Ksóó... Stačí! pokúšal som sa prestať no chichúňanie som nedokázal zastaviť. Do očí sa mi nahrnuli slzy.
Ide o to, že jedna osada sa sťažuje na banditov pod vedením jedného ninju.

Začínal jsem ho nenávidět, nesnášel jsem děti a on byl přerostlí rozmazlená dítě na vysoké pozici, noční můra. Jeho narážky jsem přešel v tichosti. Do doby než z něj vypadlo konečně něco o misi.
Jen jeden ninja? Jaké má elementy a hodnost alespoň zhruba odhadnutou z jeho technik a abych nezapomněl, co z toho kápne pro mě?.
Zeptal jsem se s mírným úsměvem, jak to jen de k někomu kdo vám leze krkem.

Nóó... Neviem nič, až na polohu dediny. Tvojou úlohou bude ochrániť dedinčanov, a ak sa banditi ukážu tak ich spacifikuj alebo zabi. Je mi to jedno, len sa ich zbav. otočil som sa na stoličke aby nevidel moju červenú tvár od potláčaného smiechu.
A ak to výjde... Dostaneš nový motorček. Nový Klíma 5000 ... vybuchol som smiechom a skoro sa zvalil zo stoličky.

Vstúpila som do budovy a pomaly som mierila ku kanclu Takikageho. Na chrbte mi visel jeden vejár a na bokoch dva malé. Dívala som sa okolo seba, vždy som to tu považovala za pekné. Pred dverami vedúcimi do kanclu som zastavila a zaklopala som na dvere.

V kancelárií sa iba jemne pohol vietor a v rohu kde bolo prítmie sa objavila silueta postavy. Na sebe Biely plášť s kapucňou na hlave a maskou na tvári.

Spoiler:

Nič som nehovoril a iba načúval ich rozhovoru. Nechcel som ich prerušiť.

Prišiel som do budovy a vyšiel po schodisku.Došiel som až ku kanclu a zaklopal.Môžem vstúpiť?Riolu: Stál pi mne a čakal čo sa bude diať.

Svoj pohľad som presunula na prichadzajúceho. Svojim arogantným pohľadom som si ho premeriala. Odvtráila som od neho tvár a potom som sa naňho ani nepozrela. Trpezlivo som čakala na Takikageho.

Povzdychol som si. Zase nemá čas...A mne sa tu nechce čakať. Zobral som sa a vyšiel dverami a pred dverami som zbadal partu detí. Och.. čo je tu nejaký výlet akadémie či čo? pomyslel som si a zostal som stáť pred dverami.

V mojej kancelárii sa objavil Suishi.

Takikage-sama. uklonil sa a pozrel sa mi do očí. Na cvičisku je legenda. Neviem či ju poznáte, no radšej tam choďte, napadol váš tým.

Čo? zreval som a vyskočil som zo stoličky. Legenda, nelegenda. Môjho týmu sa dotýkať nebude! Postráž ho. ukázal som na Raidona a utekal preč zo slovami. Shi! Postráž ho kým sa vrátim!

Kde je Takikage?Pozrel som sa na muža pri dverách a bol jednou nohou opretí o stenu.

Zavrela som oči a nadýchla som sa. Potom som ich otvorila a pozrela som sa na nejakého ANBU TIež by som to rada vedela, nechce sa mi tu tvrdnúť.

Počul som to čo si hovorili za dverami a tak som tu nakoniec musel stvrdnúť. Následne mi kládli otázky... Ťažko som si povzdychol Ehm, Ehm.. Takikage má niečo na práci takže si zatiaľ môžte skočiť na zmrzku... alebo to zdeliť mne prečo ste prišli... jeho zástupcovi... Bóže načo som to vravel... teraz budú odo mňa niečo chcieť... tváril som sa sklesle ale pod maskou to nebolo vidno. Otvoril som dvere a nechal som ich otvorené a sadol som si za stôl Kage.

Je na čase, aby som bola zaradená do nejkého týmu pokrčila som ramenami a dívala som sa na toho ANBU. Mala som chuť ísť trénovať...

Pozrel som sa na ňu... Ehm... pozriem sa.... hrabal som sa v Naovich papieroch Ach.. ten tu má ale bordel.... Nakoniec som našiel papier kde bol rozpis týmov. Pod maskou som iba doširoka otvoril ústa a vyzeral som nejak takto X_X. Nakoniec som sa spamätal a povedal Meno?

To by som chcel aj ja.Pozrel som sa na to dievča pravým okom.

Na toho chlapca som sa ani nepozrela Tanaki Hana povedala som a netrpezlivo som stála ne mieste. S jedným prameňom vlasov som sa začala hrať...

Povzdychol som si Dobre počkaj na chvíľku.... povedal som smerom na dievča a vyzval som toho chalana Tvoje meno? povedal som mierne zaskočeným hlasom pretože už jedna tu bola.

Ren.. Ren Teshi.Pozrel som sa do zeme a zhlboka sa nadýchol.

Povzdychol som si a vstal som No dobre chlapčiatko a dievčatko.....Od teraz som váš nový sensei... Chcete tréning?! Pri veľkých vodopádoch o hodinu! povedal som vážne.

... bóže ....Odrazil som sa nohou od steny a nasadil si kapucňu.Potom mi Riolu vyskočil na hlavu a odišiel.
(presun)

Vy ste náš sensei? nadvihla som jedno obočie, ale apsoň si konečne zatrénujem. A on je môj týmový partner? zavrela som oči a snažila sa ukľudniť. Nádych, výdych... Až teraz som si uvedomila, ako nás oslovil Dievčatko? Zamračila som sa a ovládala sa, aby som ho nezačala trieskať s vejárom. Otočila som sa a odpochodovala do tréningových miestností. (Presun)

Povzdychol som si. Bol tu ten ninja bohvie odkiaľ a tak som vytvoril asi 5 bleskový klonov ktorý ho tu strážil aj z tým jedným ninjom od nás. Vyskočil som cez okno a mieril som k vodopádom. Ach to bude zase.... nejaké deti mi hodí na krk veď ja si to s ním vybavím. pomyslel som si pred odchodom a ešte zavolal na toho neznámeho (Raidona) O chvíľu sa vám bude Takikage venovať zatiaľ si prosím sadnite a počkajte naňho.... po týchto slovách som zmizol preč.(Presun)

Pozoroval jsem Takikageho. Choval se jako malé dítě. On tak dokonce vypadal a ty lízátka tomu nepomáhali. Začínal jsem ho mít plný zuby, a když z ničeho nic zmizel, začali mi povolovat nervy. Měl jsem týhle pošahaný vesnice plný zuby a to sem tu byl chvilku. A když se do kanceláře nahrnula tlupa skutečných děcek měl jsem toho právě dost, cítil jsem jak se kolem mě začíná šířit chlad. Nemohl jsem poslouchat jejich štěbetání a proto jsem vyběhl za Takikagem.

Konečně jsem dorazil k této budově. Už jsem tu nebyl strašně dlouho. SSnad bude Takikage ten samý, no nic teď tedy půjdu dovnitř. Vyjdu po malých schodech ke dveřím a otevřu je. Projdu a za sebou je zavřu. Následně na to pak pokračuju chodbou až ke schodišti po kterém se dostanu až do patra kde má Takikage kancelář. Procházím zase chodbou až k otevřeným dveřím kanceláře což je poněkud divné. Narovnám se a upravím ještě než vejdu dovnitř když vejdu tak řeknu. " Tak jsem zpátky "

Moje klony v ANBU oblečení boli stále v kancelárií. Naraz sa pozreli na toho čo vstúpil Kto si? povedal jeden z nich pritom stále na neho pozerali. bolo ich tam 5. Každý taký istý.