Brány Vesnice.

First topic message reminder :



Tyto velkolepé brány byli postavené teprve nedávno.Jsou vytvořeny z masivního kamene těženého nedaleko. Celá vesnice je obehnána hradbami ve kterých je jen jediná skulinka a tou je právě tato brána. Jelikož to jediná cesta jak se dostat do velmi chráněné vesnice tak se u brány každý den střídají stráže kteří mají za úkol prověřovat podezřelé lidi kteří se pokoušejí do vesnice dostat. Bránou denně projde na stovky ninjů kteří se vracejí z misí a nebo obchodníci kteří přicházejí z velkých dálek aby ve vesnici prodali svoje zboží.

Podívám se na Hikari a usměju se a řeknu. " Jistě mám doma ještě jeden výtisk téhle knihy. Až se vrátím do vesnice tak ti ten druhej výtisk knihy můžu dát. Mám doma takovou menší knihovnu. " Podívám se na Hikari usměvavým pohledem a čekám co řekne. Zřejmě bude štastná že ji tu knihu pak dám. Knihu si vemu tedy k sobě a schovám si ji do oblečení aby se mi náhodou neztratila. Ted si ale nepamatuju jestli nemám dvě nebo tři náhradní knihy od každé knihy kdyby se mi nějaká ztratila. Ted se tím nebudu zabývat.

Úsměv se mi rozšířil a já se mu zase začala klanět. "Díky díky díky..."děkovala jsem mu dokola. Celá šťastná začnu poskakovat metr vysoko. Najednou zastavím. Píchlo mě v noze... Sesunula jsem se na zem jako domeček z karet. "Auuu....už zase..."řekla jsem tiše a znovu se koukla jestli ten Kimi jde. Podívám se na tu nohu a něco s ní zkouším. Po chvilce zkoušení všech možných věcí jsem se dostala zpět na nohy. "Tak.. co jinak děláš ve svém volném čase?" prohodila jsem aby řeč nestála.

Kouknu se na Hikari jak mi děkuje i když nemusí být tak skromná. Pak upadne a já se jí snažím pomoc dostat se zpátky na její nohy. " Nemusíš děkovat. Rád ti dám jeden výtisk té knihy, jinak já o svém čase nemám co dělat. Občas si něco přečtu jinak nedělám nic když jsem sám. Co děláš například ty ve volném čase? " Zeptám se ji vyzvídavě a čekám na její reakci ohledně této otázky na kterou se ptala i mě předtím.

" I tak děkuji..." usměji se na něj. "O svém volném čase ráda kreslím... a teď budu asi hodně trénovat. Měla bych zesílit..." Vděčně se na něj podívám. "Nesedneme si na schody?" zeptám se a zamířím k nim..." Rád čteš... hmmm... to musíš být celkem chytrý že?" opráším schody a sednu si. Natáhnu si nohy a pak je zase dám na několikátý schod pode mnou. Opět jsem začala přemýšlet... Spojila jsem prsty a protáhla je. Dala si je za hlavu a podívala se na nebe. Bylo fajn se dívat na tak krásnou oblohu. Něco jsem zaregistrovala, ale bylo to tak nepatrné, že jsem tomu pozornost nenechávala.

Hm tak ona kreslí. To je pěkná vlastnost. Jednou jsem četl že jeden shinobi z Kirigakure bojoval s uživatelem Choju Giga. Ten měl schopnost proměnovat svoje kresby na realné věci. Ale to nvm jestli ona ovládá. No nechám se překvapit a jdu za ní ke schodům a společně si sedneme na schody. " No. Já se nepovažuju za tak chytrého. To záleží na ostatních jak mě vidí a za koho mě považují. Já vím to co vím. " Usměju se na Hikari ale ta už se kouká na nebe.

Usměji se na odpovědí. *Je vtipný.... ty jeho odpovědi...* "Ehm....tak to je fajn ...." řekla jsem sama od sebe. Sama jsem nevěděla na co to bylo. Podivila jsem se a otočila se k němu. "Stmívá se... myslíš, že brzy dorazí...? Stalo se mu snad něco...?" začnu uvažovat nad tím, proč to Kimi trvá takovou dobu. V tom mě něco napadlo. Udělala jsem pečetě, kousla jsem se do prstu a plácla s ní na jeden schod. Zašeptala do větru " Kuchiyose no Justu: Technika Přivolání...." z oblaku kouře se objevilo pár bílých malých psíků. "Ahoj Hikari...." řekli sborově pejsci.

Hikari se kousne do prstu a položí ruku na zem a objeví se pečeť. Použila totiž přivolání a přivolala nějaké psy. Hm takže ona má Kuchiyose no Jutsu s psy. Já ještě nemám. No nevadí. Kouknu se na psy a na Hikaru a řeknu. " Sugoi. Ty umíš tak skvělé techniky. Oproti mě. " Kouknu se na ní ale doufám že nebude chtít abych použil nějakou techniku abych neplítval zbytečně chakrou, ale možná bych i něco předvedl však se mi chakra doplní.

"Ahooooooooooj...."obejmula jsem pejsky. "Ehm... no... je to skvělá technika, ale určitě taky nějaké obdivuhodné techniky umíš..." mrkla jsem na něho a vzala si do náručí pejsky. Pěkně hřáli a byli hodně hraví. Hrála jsem si s nima a jedno podala Ikatsuovi.... " je hodně hravý chtěl by sis ho pochovat?" na obličeji se mi objevil náznak úsměvu. Ťukla jsem lehce Ikatsuovi na nos a potom čekala na jeho reakci. Čekala jsem takový udivený výraz. No... nechala jsem se překvapit.

Podívám se na Hikaru jak si hraje se psy a pak mi jedno podá udiveně se na něj podívám a ono to na mě štěkne. Zasměju se a položím ho na zem a pohladím ho. Pak mi Hikaru šáhne na nos a já se jí kouknu do očí a trochu se začervenám. Heh trochu do trapné situace jsem se to dostal. Co mám asi tak dělat. Kouká se na mě takovým pohledem a je tak milá. Nevím co mám dělat. Radši nic ani neříkám.

" Jej..." řekla jsem a pak se začala smát. "Copak Ikatsu-san?" přiblížím se k němu obličejem a taky se mu podívám do očí. Měl je hluboké jako studánka. Kdyby nějaký ten pejsek nezaštěkal ztratila bych se v nich. Tváře mi zrudly a raději jsem se odtáhla. A dívala se někam na stranu. Pejsek mi vyskočil na nohy a začal na mě vyplazovat jazyk. "Ehm..." srovnávala jsem si hlas. Kolem nás provanul chladný vítr a rozcuchal mi vlasy... *Achjo.. to je den...* vzdychnu si v duchu. "J-jak se cítíš Ikatsu-san?" zeptala jsem se po chvíly.

Trochu zkloním hlavu protože jsem se trochu zastyděl. Nevěděl jsem co mám dělat ani co mám říct. To byl ale problém. Kde je sakra ten Kimi. Čekáme na něj takovou dobu a zatím se nám to tu jaksi vymklo z rukou. V tom zafoukal vítr a rozcuchával vlasy Hikari. Byl to takový zvláštní pocit nedokážu ho popsat. Pak se mě Hikari zeptala jak se citím nevěděl jsem co říct tak jsem prostě ze sebe něco vydal. "Eto.. Nedokážu ten pocit popsat, je takový zvláštní. A ty?? " Zeptám se jí a čekám na její reakci.

Zpozorovala jsem jak sklonil hlavu. Pousmála jsem se a na pejskách šla vidět radost také. Stoupla jsem si, abych byla vyšší než Ikatsu, pravou rukou doželo jednoho pejska a položila levou ruku na jeho hlavu a začala ho hladit. "Hmm... nevím..." zasmála jsem se. " Je noc jakže se cítím ... no asi dobře... v noci jsem většinou taková živější...tak mi promiň ...." rozcuchala jsem mu černé vlasy a zašklebila se. Potom se trošku ohnula abych mu znovu viděla do tváře a mile se usmála. Levou ruku jsem měla stále položenou na jeho havraních vlasech.

Potom co mě rozcuchala jsem si dal vlasy zase do pořádku a usmál jsem se na ní a zvedl jsem se ze země jelikož to už nebylo moc pohodlné. " Nemusíš se za nic omlouvat " Nachvíly jsem se zadíval na ty pejsky co si mezi sebou hrají a říkám si že asi to nebudou zatím nějací ninja psy. To zřejmě ne. Jsou to ještě štěnata, ale to se k její povaze hodí to je pravda. Rohlížím se zase po okolí jestli už konečně uvidím toho Kimiho co se někde fláká.

Sakra proč jste na mě nepočkaly řekl jsem se slzou na víčku.A jde jasně vidět že jsem zraněný
Na trupu mám jeden obrovský škrábanec.No totiž když jsem běžel za vámi tak jsem špatně došlápl a spadl dolů kde mě přepadla Puma která mi toto udělala.Z rány teklo čím dál více krve.
Nemáte prosím obvazy to bude v pohodě Tak rychle jdeme já budu OK.Sudal jsem si tričko které bylo nasáklé Krví A šlo vidět že z toho přinejmenším bude pěkně velká jizva.Ale trochu jsem se před Hikari zastyděl.I když mám velmi vypracované tělo i tak se stydím.Ehm nejdeme už ??

Ketěl jsem velkou rychlostí do Kumogakure a zastavil jsem se před bránou a seskočil ke strážím.Začal jsem si tam s nimi povídat.Ptal jsem se jich jak jde život atd a kde najdu Raikage oni mi odpovídali a tak jsem prošel bránou.(přesun)

Ah bože co si to zas ten Kimi udělal. Chvíly ho necháme bez dozoru a takhle to dopadá. Ale když už je zraněný tak je mou poviností je mu pomoc. " Nehýbej se hned tě ošetřím. " Přijdu k němu a vemu několik obvazů. Omotám mu hrudník kde měl jizvu aby to moc nekrvácelo. Ze mě snad bude nakonec doktor než normální shinobi. " Ted si na to ale dávej pozor a nedělej unáhlené pohyby. Nech se pak ošetřit od doktorů ať nám někde nevykrvácíš cestou. Po tomhle ti zůstane asi jizva. " Podívám se na něj trochu sklamaně a řeknu. " Tak co neměli bychom už konečně vyrazit? "

Když mi to Ikatsu zavazoval tak jsem mu řekl ale když na mě útočila ta Puma viděl jsem něco zajímavého a to jednoho zajímavého shninobiho ale neřešil jsem ho protože jsem měl dost práce vás s tímhle dohnat Pomalinku jsem se šoural za Ikatsuem.
Pekelně to bolelo ale musel jsem to vydržet ale já to vydržím.Sakra musím si koupit nový oblečení stejně mi bylo už malý a potřebuju trochu změnit styl.

Pomalým krokom, pre neho typickým prechádzal po ceste do Kumo. Prišiel až ku bráne no ani na sekundu sa nezastavil. Nečakal na stráže len ďalej kráčal. S pohŕdaním prešiel okolo niekoľko shinobi Takigakure ktorí tam stáli a bez povšimnutia mieril do dediny. Nemal rád shinobi z Taki ale skôr nimi pohŕdal po tom čo sa mu podarilo do ich dediny infiltrovať ľahšie ako do detskej škôlky.

Prišla som zo želvieho ostrova a videla som toho chlapíka ako si myslí že sa infiltroval , bol čudný , ja som si dávala pozor aby ma nespoznal . Radšej som si držala odstup a mala som na sebe plášť , ten plášť bol čierny, Daichi ma spozoroval no videl že nechcem byť odhalená tak to nehal tak a dával pozor na iných ľudí zatiaľ čo ja som sledovala toho čudného chlapíka . Dúfala som že to nie je môj protivník pretože som mala s neho veľmi zlý pocit . Bol to naozaj len pocit tak som ho nenápadne sledovala a dávala si pozor , nikto ma nepoznal

Uviděla jsem Kimi, jak přichází celý od krve. "Ach... jsi v pořádku?" rozšířily se mi vzorničky. Padl na zem a trošku jsem zčervenala, když si svlékl tričko, ale raději jsem to nějak nahlas nekomentovala. Ale musí se říct, že tělo měl vážně vypracované... Usmála jsem se na něj. "Tak jsem v komplet sestavení pokračujme!" povzbudila jsem se tiše. Přešla přes bránu a řekla strážím, že jsem tu na misi a že potřebujeme něco probrat s raikagem. Stráže nás pustili do vesnice a pokračovali jsem dál. (presun)

NIekto ho sledoval. Bolo mu to hneď jasné a mal stopovacie techniky ktoré boli preslávené ešte v stopovacej jednotke Kiri. Nevedel kto a kde je ale bolo mu to jasné. Zabočil nečakane do menej rušnej uličky a tam sa stratil v dave.

Ten človek sa mi stratil a okamžite som bežala smerom k hlavnej budove , rovno za Yoshim , neutekala som moc rýchlo ale bála som sa že to môže byť potenciálny nepriateľ a pri tom som si pomyslel Len nech to je planý poplach naozaj nemám náladu na boj , ten chlapík vypadá čudne , bojím sa ho Grrr zimomriavky po chrbte mi s neho behajú . No som Raikage , tak to začnem riešiť
(presun)
--------------------------------------------
Yoshi
Yoshi o niečo neskôr . Yosho došiel tu kde naposledy videli toho chlapíka , bol pri ňom aj Daichi a spýtal sa o čo ide Yoshi len odpovedal mám tu niečo zistiť , no dávaj pozor Yoshi naplno zapol Chakra sensing a hľadal človeka ktorý mal mnoho chakry , po dlhšom čase našiel niekoho , ktorého chakru nepozná a v tom vykríkol O-On ma viac chakri než Raikage-sama , bez veď vieš čoho Yoshi sa okamžite postavil a utekal za Sorou . Daichi ďalej strážil , ale nenápadne s tým že vedel že tu niekto je

Kouknu se na oba dva a už zřejmě není na co čekat. Tak bychom se už konečně mohli vydat za Raikage do její kanceláře kde snad bude no. Jdu normálními kroky za Hikari. Snad tam brzy budeme řeknu si a pak řeknu i normálně. " Tak a jdeme přímo za Raikage. Snad nás vyslechne. " Pokračuju k Raikageniné budově kam máme zrovna namířeno. Cestou si všimnu nějakých podezřelých osob které tu prošly.

Odešel jsem společne s nimi Už je to v pohodě tak jdeme teda k Raikage.Ale stále jsme se červenal protože to bylo divné jít po ulici jen v kalhotech.Já jsem ale unavený a zívl jsem.Nepůjdete se mnou pak koupit to nový oblečení?Už by to asi chtělo nový stejně mi je už malý.Pořádně jsem si začal Hikari prohlížet byla velmi pěkná a Hikari kolik ti vlastně je ani jsem se tě nezeptal.

Po nějaké době konečně dojdu k bráně a jen tak mávnu na stráže že odcházím z vesnice a musím spěchat. Netvářím se nepřátelsky aby si nemysleli že jsem něco provedl. Mířím tedy přes tuhle velkou zemi do té naší. Přidám trochu na kroku. Při cestě do naší vesnice se ovšem zastavím v malé restauraci. Tam jsem se najedl a napil abych neběžel v kuse pořád. Když dojím a napiju se tak si ještě chvilku odpočinu a pak se zase vydávám na cestu do Taki.

CESTA ZPÁTKY

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Po nějaké dlouhé době se už opět vracím do Kumogakure no Sato. Cestou však jsem neviděl Kimiho. Snad už ale vyrazil, když už jsem se vrátil. Nebo možná ještě ani nevyšel z kanceláře. Pozdravím stráže u brány aby věděli že jsem se už vrátil zpět a vidí že mám u sebe věci. Ujištuju je že to není nic nebezpečného. Potom pokračuju zase ke kanceláři kde jsem se měl sejít s Raikage. Jsem zvědav na ten trénink. Tak jdeme na to.