Brány Vesnice.

First topic message reminder :



Tyto velkolepé brány byli postavené teprve nedávno.Jsou vytvořeny z masivního kamene těženého nedaleko. Celá vesnice je obehnána hradbami ve kterých je jen jediná skulinka a tou je právě tato brána. Jelikož to jediná cesta jak se dostat do velmi chráněné vesnice tak se u brány každý den střídají stráže kteří mají za úkol prověřovat podezřelé lidi kteří se pokoušejí do vesnice dostat. Bránou denně projde na stovky ninjů kteří se vracejí z misí a nebo obchodníci kteří přicházejí z velkých dálek aby ve vesnici prodali svoje zboží.

Sensei sa očividne hneval takže sa okamžite usmievať. Neuškodilo to však jeho dobrej nálade. Sklonil sa ku Rukuovi a niečo mu pošepkal. Ten zavrtel chvostom a rozbehol sa smerom do dediny.

Přišla jsem sem a posadila se někde na lavičku. Jen jsem čekala na nějaký povel, nabídku, cokoliv. Bylo zde ticho a nechutná nuda. Nuda, kterou jsem já, má osoba, naprosto nesnášela ze všeho nejvíc. Byla jsem smutná, dá se říct ...

Výborně Miku. pochválil jsem ho a přišel blíž k Aoko, aby to hlavně ona slyšela. Máme misi a tou je dopravit jednoho staršího muže do Konohy. Během cesty sem ho už prý napadli, takže se můžeme potýkat s problémy. řekl jsem. Máme se zde sejít, takže ho vyhlížejte. dodal jsem. Jinak, nějaké otázky? zeptal jsem se jich, protože jsem si nebyl jistý, jestli to pochopili.

............................
Info: Podle hodu kostky se nemáme setkat s nepřítelem.

Prišlo dievča.Bolo celkom pekné a tak som sa trošku pousmial čo sa mne nestávalo.Zadychčal som a pozrel sa na nebo.

Zase sa usmieval od ucha k uchu a pozeral pritom na Aoko. Chvíľu mu pohlad spadol na jej zadok ale oči rýchlo odvrátil aby si ho nevšimla a zatváril sa akože tam ani nie je. Keď sensei skončil prikývol a rázne sa postavil. Ruku zavrčal.

Jen jsem vzdychla nad všemi těmi misemi bez těch co znám. Byla tu docela nuda, nikdo se s nikým nebavil, všichni jeli sami za sebe. To mne štvalo. Ale co už, neměla jsem na výběr a musela jsem se zvednout a připravit se na to, že půjde s nimi. Pak jsem se jen rozhlédla a vyhlížela někoho.

Všichni to chápali. Byl jsem vcelku rád, že tým spolupracuje. Měl jsem ještě poslední věc. Pojmenování týmu. Takže jsem ještě dodal: Ještě jedna věc. Chtěl bych znát návrhy na název našeho týmu. Já jsem nás zatím jmenoval jako Tým Kiyoshi, jestli máte někdo jiný nápad, rád si ho poslechnu. Tohle jsem řekl, abych viděl, jak jsou ostatní aktivní. Nejvíce jsem si myslel, že se zapojí Mike, proto jsem čekal hlavně na jeho reakci.

Dedo

Prepáčte ale Raikage mi mala dať nejakú ochranku . pomaly kráčal ku kiyoshimu a povedal Ahá to ste vy , Ide sa teda do Konohy pomaly pokračoval smerom na Konohu

Člověk, který ke mě přišel byl jistě dědula směrující do Konohy. Velmi mě však překvapilo, že nás tak rychle poznal. Pak ihned směřoval svým směrem. Takže jdeme, jméno si vytvoříme jindy. řekl jsem a mírně se pousmál. Pokračoval jsem tedy za dědulou směr Konoha.

Znepokojene sledoval starého muža ale nedbal. Kývol na Rukua a ten sa rozplynul v mraku dymu. Mike potom vykročil za senseiom a tým starým mužom a stále mal divný pocit no nebolo to na ňom poznať. Ako tak šli, pozoroval mraky a rozmýšlal čo mu pripomínajú.

Jako nejpomalejší článek týmu jsem vyrazila za nimi a čekala na chvíli, kdy přestanou tyhle trapné mise plné chůze a ničeho jiného. Vlastně jsme jen chodili, netrénovali jsme, nedělali jsme nic ...

Pomalým krokom som vyrazil za nimi.
(presun)

Přicházím k bráně jako první a mezitím počkám na ostatní. Byly hned za mnou takže se brzy objeví. Než jsme vyrazili z Kumo odpověděl jsem Kimimu na otázku. " Nějakou dobu to potrvá, ale snad ne zas tak dlouho " Mezitím než dorazí tak je vyhlížím a zároven pozoruju vesnici Kumo jak se změnila po té chvíly co jsem tu byl naposledy. Hikari nás zavede rovnou za Raikage Sorou-chan. Snad bude hodná no. Nechám se překvapit. Ted tu na ně počkám.

Přišla jsem k bráně Kumo. Znovu jsem se pousmála. Netušila jsem, že to tady bude takovéhle. Každopádně jsem byla překvapena. Raději jsem spustila rovnou. "Tak... počkáme na Kimi a zajdeme rovnou za kagem ano?" přátelsky se usměji. Dnešek byl fajn.... zamyslela jsem se. Ráno jsem zašla do kanceláře pro nějakou misi. Uklízela jsem odpadky...a osobně potkala takikageho. Což byl bezva. Jak jsem tak čekala Vytáhla jsem papírek, na kterém byla rodinná šifra s kekkei genkai. Už několikrát jsem ji zkoušela rozluštit, ale nepodařilo se.

Hikari už taky konečně dojde a něco říká a já ji na to samozřejmě odpovím. " Ano počkáme tu na něj zřejmě se někde opozdil na odpočívadle které jsme viděli po cestě " Hikari si začne číst nějakej papírek, a mě zajímalo co to asi tak může být. Tajně a potichu jsem se za ní připlížil a koukl ji přes rameno a koukl na ten papírek a řekl. " Co to čteš? " Asi to byla celkem srandovní scéna když jsem se takhle vplížil. Doufám že mi leknutím nedá loktem do obličeje.

"Hmm...." na obličeji se mi objevil zářivý úsměv. Trošku mě pobavila poznámka o tom odpočívadle. Zase jsem se začetla do podivného textu. Mělo tam být prý zapsáno vše o našem kekkei genkai. I když jsem to četla už několikrát, zdálo se mi to spíše jako nějaký román co napsal otec matce. Při té myšlence jsem se zase pousmála. Po té jsem zase ale zesmutnila. Moje vzpomínky na otce nebyly kladné. Za přemýšlení mě vytrhl Ikatsu. " Jej... "vyrazila jsem ze sebe. Že bych se lekla se říct nedalo. TRošku mě to překvapilo, že se plížil zezadu. " Ehm... no... je to jeden román, který kdysi napsal můj otec...." mile jsem se na něj usmála.

Pousměju se na Hikari a řeknu. " A smímli se zeptat co se tam píše? Rád čtu tak by mě to zajímalo co by se tam asi mohlo psát, ale záleží na tobě. " Zase se pousměju a čekám na její odpověd. Snad ten Kimi brzy dorazí abychom tu na něj nemuseli čekat celej den. Přeci jen máme nějakou práci v Kumo. Třeba tu budeme muset zůstat i na delší dobu, ale to nemůžu jistě říct jelikož ti nebylo jasně řečený. No uvidíme jak se to vyvine.

" No... je to dívčí román.... pravděpodobně byl pro matku..." pousměji se "Je to o jedné dívce, co si nevážila svého života...asi nic co by tě zajímalo..." zazubím se a nechám ho reagovat na ten příběh. Opět jsem suše polkla a začala obdivovat dvě věže. Zvedla ruku a položila ji na stěnu věže. Pohladila ji a otočila se na Ikatsua. "Asi nechceš abych s tím pokračovala, že?" Vyskočím párkrát do vzduchu. Po té se opřu o stěnu. Byla nějaká kluzká a tak jsem zády sjela až na zem. Nakonec jsem raději zůstala ležet a zavřela oči.

Vyslechnu si vše od Hikari a vypadá to na nějaký příběh. Třeba zatím něco bude. Když tu Kimi není tak si to mohu aspon poslechnout. Podívám se na Hikari zvědavým pohledem a řeknu. " Jen pokračuj začíná to být zajímavé a když tu ještě není Kimi tak máme nějakou dobu ještě čas než se vydáme za Raikage " Čekám na její reakci, když zrovna zavřela oči. No uvidíme pokud Kimi nepřijde najednou zrovna ted.

"Ta dívka... měla sestru, kterou milovala. Něco se mezi něma stalo... a ta dívka zabila svou sestru..... ehm.. je to krapet depresivní.... ale později to tak hrozné není..." usměji se. Se stále zavřenýma očima se zamyslím, co bych dělala kdyby tu byli moji bratři. Dospěla jsem k tomu, že bych byla asi hodně šťastná. "Našla smysl svého života..." dodala jsem.

Kouknu se na Hikari a řeknu. " Poněkud zvláštní příběh. Která sestra by jentak zabila vlastní sestru? S ní asi nebylo něco vnepořádku nebo já nevím. Ale jestli se ti už nechce o tom mluvit tak nemusíš. To je pouze jen na tobě jak se rozhodneš já ti do toho nebudu mluvit. " Kouknu se na ní trochu vážnějším výrazem že nechci zasahovat do jejího života jestli se jí to nějak týka. Kde může být ten Kimi. Zase se někde fláká.

Usměji se "No... ono... je to hodně komplikovaný..." upřesním mu to. Vstala jsem a začala obcházet hradby kolem vesnice. Jen krátkou trasu si v duchu vyznačím. Přeci jsem jenom čekali na Kimi. " Co čteš ty?" zepták se a kývnu směrem ke knize, kterou držel. Pořád mi nebylo jasný co se vlastně stalo. Jaké kekkei genkai mám nebo cokoliv o něm, to jsem zatím netušila. Schovala jsem papír do brašny a stoupla si rovně. Zvedla jsem bradu abych nevypadala male.

Přišel jsem před brány Kumo a zamyslel jsem se. ,,Myslím že by tu naše služby mohli ocenit.'' Řekl jsem spíš pro sebe, a prošel jsem branami. ,,Kudy se tam asi jde?....'' Zeptal jsem se Isaa a šel jsem jednou ulicí. Pak jsem uviděl budovu s nápisem Kumo, tak mi bylo jasné že Raikage je tam. Vydal jsem se tam a mávl jsem na Isaa, aby šel za mnou.

Hikari říká že je to komplikované hm. Nechám to radši být. Nechci zasahovat do nějakého citlivého téma. Hikari se šla kolem hradeb trochu projít tak já jsem si tu zatím počkal na ní a na Kimiho než přijdou. Po chvilce dorazila zpět Hikari ale Kimi stále ne tak jsme ještě čekali. Zeptala se mě co čtu tak jsem vzal knihu a podal jí ji. " Je to kniha která vypráví o světě ve kterém se vyskytuje magie. Je mnoho druhů magie co se dá používat. Je to pozoruhodná kniha. Plná dobrodružství, zábavy, bojů, přátelství a dalších různých věcí. Moje nejoblíbenější kniha. "

Vzala jsem knihu do rukou a pozorně si ji prohlédla. Vypadala zajímavě a tak jsem se trošku začetla. Potom jsem si uvědomovala, že ji asi ještě čte a tak mu ji s úsměvem vrátila. "Vypadá zajímavě...magie... hmmm...půjčíš mi ji až ji znovu dočteš? " zeptám se. A Znovu se ohlídnu jestli už jde tem Kimi.