Brány Vesnice.

First topic message reminder :



Tyto velkolepé brány byli postavené teprve nedávno.Jsou vytvořeny z masivního kamene těženého nedaleko. Celá vesnice je obehnána hradbami ve kterých je jen jediná skulinka a tou je právě tato brána. Jelikož to jediná cesta jak se dostat do velmi chráněné vesnice tak se u brány každý den střídají stráže kteří mají za úkol prověřovat podezřelé lidi kteří se pokoušejí do vesnice dostat. Bránou denně projde na stovky ninjů kteří se vracejí z misí a nebo obchodníci kteří přicházejí z velkých dálek aby ve vesnici prodali svoje zboží.

Došla jsem k bráně. Byla jsem Soře vděčná, že s výcvikem Ichibiho souhlasila, ale trochu zklamaná, že odmítla cvičit Kyuubiho jinchuriki. Nevěděla jsem, jestli Raidon a Dark eště čekají u brány a moc jsem je nehledala.

Procházím celou vesnicí než se konečně dobelhám k bráně. Po té co dojdu k bráně uvidím Hokage-sama, ale nic neříkám. Jen projdu bránou a mířím do naší vesnice. Zase to bude dlouhá cesta, ale já ji zvládnu. Pokračuju tedy touto velkou zemí. Po cestě je trošku zamračeno a trošku i začíná pršet tak běžím mezi stromy. Po cestě se zastavím v jedné kavárně kde si odpočinu, najím a napiju. Po té znovu vyrážím na cestu a snad budu v Taki brzo, abych mohl vyřídit vzkaz od Raikage Sory. Cesta by snad tak moc neměla zabrat ale jen pro jistotu zrychlím tempo.

Dorazil jsem do Kumo. Bránou jsem jen proběhl a pokračoval k Raikage. (přesun)

naozaj s nie pekným výrazom som došla k branám ale to asi Takikage sa chcel so mnou porozprávať osobne tak som išla do Taki na vlastnú päsť bez ochranky , Ne že by som sa nebála ale chcela som ukázať Takikagemu že mu dôverujem tak som sa nezastavila pekne prešla cez bránu a smerovala do Takigakure no Sato bez prestávky , nemala som dôvod sa zastavovať , (presun)

Došel jsem k bráně, kde měl čekat jeden dědula. Kolem jsem zatím žádného neviděl, ale ani jsem neměl kam spěchat, měli ještě přijít ostatní. Tak jsem si sedl a pořád vyhlížel dědulu.

Prišiel som k bráne a kunai som si založil späť.Tak čo, zas nejaká misia?Stál som vedľa senseia a nectiac som sa porezal o plot.Zdvihol som ruku a začal cucať krv no hneď som si na to spomenul a ruku som spustil dole a krv mi pomaly tiekla na končeky prstov, bola lepkavá a tepla.Po čase už prestala tiecť a ja som si ju išiel umyť.Potom som sa vrátil k senseiovi a čakal na ostatných.

No, přiznávám, že tu misi s dopisem jsem mohl udělat i sám. Teď máme novou misi, musíme jednoho dědulu dovést do Konohy. Nechce jít sám, protože ho už jednou napadli. Máme se tady s ním sejít. Zatím ještě odpočívej. odpověděl jsem mu hned poté, co si šel umýt ruce. Tady máš odměnu z poslední mise. dodal jsem a podal mu 40 ryo. U sebe jsem měl ještě 120 pro zbývající dva a pro sebe.

Zobral som si odmenu.Dik.Dal som si dole kapucňu lebo mi už bolo horúco.[b]Tak a ako vlastne ten dedko vyzerá začal som prehliadať celú oblasť okolo brány.

Jako normální dědula. Však poznáš dědka, ne? Já jsem žádnou fotku nedostal. řekl jsem mu. Kolem oči mi pak vystouply žíly a já ho začal hledal Byakuganem. Už to bylo celkem dlouho co jsem ho jen tak aktivoval.

Pomalu jsem se přibližovala k bráně vesnice. Tady jsem ještě nikdy nebyla a nikdo mě tu neznal. Nunkeninkou jsem byla jen pro Taki. Naštěstí pro mě, krom odchodu z Taki jsem nic dalšího neudělala, takže pro ostatní vesnice jsem byla obyčejným potulným ninjou. Což vlastně tak nějak jsem, protože nemám v plánu nikoho vraždit. Nemám zločineckého ducha. Jen jsem nepotřebovala být součástí nějaké vesnice.
Zastavila jsem se u brány. Chvilku jsem zapřemýšlela nad tím, proč sem vlastně jdu. Ale pak mě napadlo, že bych se mohla opít v nějaké hospodě. Asha, malá lávová dračice, která kráčela vedle mě, se koukala směrem k nebi.

Zničeho nic se tu objevila jedna holka. Zdála se mi divná, sice mi to připadalo trapné, takhle je jí ptát, ale opatrnosti není nikdy dost. Přišel jsem k ní. Ahoj, kdo jsi, nezdá se mi že bych tě tu někdy viděl. řekl jsem jí a čekal na její dpověď.

Podívala jsem se na toho, kdo ke mně teď přišel. Okamžitě jsem ho identifikovala jako hodnost vyšší než Chuunin. Tvářila jsem se neutrálně, nedávala jsem najevo emoce. Ale netvářila jsem se jako nepřítel. Tedy alespoň jsem se o to snažila.
"Jsem jen obyčejná cestující. Bývalá Kunoichi z Kiri..." lhala jsem tak, aby to ale nebylo poznat. "Už pár let putuji po světě a tady jsem ještě nikdy nebyla. Ráda bych se tu trochu porozhlédla a případně požádala o nějakou práci nebo něco takového..."

Chvíli jsem si ji prohlížel, zdála se mi pořád divná. Se stále aktivovaným Byakuganem jsem si prohlédl její chakrový oběh. Byl v pořádku. No dobře. řekl jsem jí. Chtěl jsem ji následovat, ale neměl jsem proč. Jak řekla, je bývalá kunoichi z Kiri.

Když skončila "prohlídka", vzala jsem Ashu do náruče a zamířila jsem hlouběji do vesnice. S doufáním, že nevyvolám přílišnou pozornost, jsem zamířila do ulic a hledala jsem nějaký zajímavý hostinec či bar, kde bych do sebe mohla nalít nějaké to saké.
(přesun)

Prišla som rozzúrene s Takigakure no sato a pomaly som prechádzala cez bránu celkom sklamane a rozzúrene a pomyslela som si Hmm budem musieť čo najskôr vytrénovať Mei , a to čo najrýchlejšie len dúfam že po mňa príde smerujem k Budove kde mam kanceláriu
-------------------------------------
O niečo neskôr prechádzam cez bránu smerom na želví ostrov a rozmýšľam o tom či to Mei zvládne .(presun)

Sledovala jsem lidi, vlastně jsem se trochu nudila, ale nějak mi to nevadilo. Zaposlouchala jsem se do přírody, která byla alespoň částečně kolem.
Opřela jsem se o bránu a zavřela jsem oči. Čekala jsem na Raidona a na Darka, ale trochu dost jsem se začínala nudit. Povzdechla jsem si. Chtěla jsem už být ve vesnici, protože jsem nevěděla, co se stalo mezitím, co jsem tam nebyla. Otevřela jsem oči a začala jsem přešlapovat na místě.

Dorazil ku Hokage krátko po tom ako ich zavolala. Nemal z kumo dobrý pocit a bol rád že vypadne. Usmial sa a úctivo podzravil keď dorazil ku bráne a ďalej len čakal.

Přikývla jsem Darkovi na důkaz, že jsem ho zpozorovala a že já jsem už připravená jít. Pořád jsem nervózně přešlapovala a vyhlížela jsem Raidona.
"Kde je?" řekla jsem si pro sebe. Nesnášela jsem čekání a moje netrpělivost byla legendární. Napadlo mě, že se mu něco mohlo stát, ale tuhle možnost jsem zavrhla, protože on je silný ninja a dokázal by si s nepřítelem poradit, navíc kdo by na něj teď útočil.

Došel jsem k bráně, kde jsem si všiml Hanaki a Darka, vydal jsem se přímo k nim.
Zdravím, čekáte na mě dlouho? Doufám že mě nečekáte dlouho.
Řekl jsem s úsměvem. Dokouřil jsem cigaretu a zahodil vajgl. Poté jsem přišel k Hanaki a mírně jsem jí pohladil po ruce.
Chyběl jsem ti?
Zeptal jsem se šeptem a sehnul jsem abych jí políbil na přivítanou.

Jakmile přišel, přestala jsem přešlapovat a usmála jsem se milým úsměvem. Trochu jsem se začervenala při jeho otázkách a přikývla jsem.
Vždycky jsem se v jeho přítomnosti cítila tak ... jinak. Byla to jeho přítomnost nebo něco jiného? Nevěděla jsem to, ale musela to být ... láska.

Sedl jsem si do trávy a dál čekal na ostatní.

Usmál jsem se na ní to její červenání mi přišlo strašně roztomilí. Pak jsem se k ní sehnul a políbil jsem jí. Ten pocit jsem si náramně užíval sice jsem věděl že by mi neutekla, ale to že byla mezi mnou a zdí mi dodávalo pocit převahy. Rukama jsem se opřel o zeď u její hlavy a užíval jsem si její rty. Snažil jsem se aby to bylo hodně procítěný. Když jsem se po několika okamžicích odtáhl na malí centimetr, zašeptal jsem.
Měli by jsme jít.
Pak jsem jí ještě rychle políbil a odstoupil jsem od ní radši o pár kroků aby bylo snažší jí odolat.
Tak jdeme odtud. Doma je přece jen doma.
Řekl jsem a vydal jsem se pryč od brány směrem Konoha pomalým tempem.

Všechno bylo takové... příjemné a nemohla jsem tomu odolat, ale musela jsem, no. Přikývla jsem. "Doma je opravdu doma." řekla jsem tiše. Už jsem se do Konohy docela těšila. Červenala jsem se pořád, moje tělo se asi zbláznilo. Tisíc pocitů a myšlenek, které mi probíhaly v hlavě byly neutišitelné. Jen jsem se usmála a vydala jsem se pár kroků za Raidonem do Konohy.
-přesun-

Dobehol ku Kiyoshimu a usmieval sa ako slniečko - teda ako obvykle. Sadol si ku nemu a začal sa hrať s kúskom trávy. Ruku pri tom celý čas sedel pri ňom a oblizoval mu lakeť keďže si inú zábavku zjavne nenašiel. Po chvíľi ho to prestalo baviť a ľahol si do trávy.
"Sensei? A čo bude našou úlohou??" spýtal sa a napriek tomu že sa snažil aby to nevyznelo detsky účinok bol celkom opačný.

Tvůj úkol je sehnat Aoko, ať už můžeme vyrazit na misi. řekl jsem. Trochu mě štvalo, že se pořád usmívá, ale bylo mi to i v celku jedno. Dědulu jsem pořád neviděl. Tahle mise se mi vcelku nelíbila.