Brány Vesnice.

First topic message reminder :



Tyto velkolepé brány byli postavené teprve nedávno.Jsou vytvořeny z masivního kamene těženého nedaleko. Celá vesnice je obehnána hradbami ve kterých je jen jediná skulinka a tou je právě tato brána. Jelikož to jediná cesta jak se dostat do velmi chráněné vesnice tak se u brány každý den střídají stráže kteří mají za úkol prověřovat podezřelé lidi kteří se pokoušejí do vesnice dostat. Bránou denně projde na stovky ninjů kteří se vracejí z misí a nebo obchodníci kteří přicházejí z velkých dálek aby ve vesnici prodali svoje zboží.

Až k bráně mě Raidon nesl, ale odtud už bych asi měla jít sama. Slezla jsem z něj a postavila jsem se vele něj. "Arigato." zašeptala jsem mu, aby to Dark neslyšel. No, nemusel vědět úplně všechno. *P-počkat! To už Raidon zapomněl, že jsem se ho pokusila zabít?* pomyslela jsem si, ale nějak jsem to dál neřešila.

Takže... na tomhle místě se navzájem trochu víc poznáme. řekl jsem a chvíli čekal. Potom jsem spustil. Jmenuji se Kiyoshi. Mám rád: Špatné počasí a temné věci. To co nemám rád vám tady říkat nebudu. dořekl jsem a ukázal na Aoko. Takže teď se nám představ ty. hned potom si všiml osoby, která právě přišla. Asi se jí něco stalo, protože mi nepřipadalo jinak normální, že je člověk nošen. Maximálně kvůli legraci. Pak však pohlédl na Aoko. Řekni své jméno, co máš ráda a co nemáš ráda. Potom svůj sen nebo přání. Však to znáš. řekl jsem.

Dorazil priamo za Hanaki a pri bráne bolo niekoľko deciek a nekaký chlap z Kumo. Nasledoval Hanaki a pritom si celý čas doberal Raidona.

Jen jsem sebou trhla a podívala se na Kiyoshiho a poté znovu na zem. " Já se jmenuji Shuryu Aoko, jsem členka vznešeného klanu Kumogakure ovládající nejprokletější techniky v dějinách lidstva ... To co mám ráda "cizím" lidem nemusím říkat, zatímco ty co nemám ráda už vůbec ne " Řekla jsem potmušile, čekajíc na jakýkoliv náznak kohokoliv. " Jediné co vám můžu říct, je že jsem Iriyo ninja ... Spíše .. jeho napodobenina, parodie ... " Dodala jsem s hlavou a zrakem upínajícím se k zemi.

Takže z ní vypadlo jen její jméno a že je napodobenina... pomyslel jsem si podíval se na Mike. Teď ty. Řekni nám něco o sobě. řekl jsem a čekal, že z něho vypadne i něco víc.

Zjavne nechápal prečo Aoko vystupuje tak negatívne ale nejak to Ďalej neriešil. Prišiel rad naňho takže sa trochu začervenal.
"Volám sa Mike. Mike Sho. Mám rád západy slnka, priateľov a metal. Nemám rád klamstvá a faloš.... a mojím snom je byť dobrým shinobi" povedal a usmiaval sa ako slniečko.

No... konečně někdo, kdo spolupracuje. pomyslel jsem si a ukázal na posledního člena. Takže, teď se nám představ ty. řekl jsem.

* Faleš ? * Zamyslela jsem se sama pro sebe. * Tak to se mnou asi nepochodíš tak jak jsem si myslela ... * Domyslela jsem si a jen znovu vzpomínala na tu událost, kdy ... Dokonce ani pro sebe jsem nedokázala vyslovit to slovo. Nemohla jsem, spíše jsem ani nechtěla, říct jim, co se mi stalo. Spíše jsem chtěla všechno vyřídit vlastníma rukama. Nikdo mi nikdy nepomůže, když chceš pomocnou ruku, najdeš ji na konci své paže, to je to, co jsem se naučila za ty roky.

Když Hanaki chtěla před bránou na zem, bez nějakých protestů jsem jí položil, těžká nebyla vůbec, ale celou cestu s rukama v jedný poloze zavinilo, že mi jimi sem tam probíhali křeče.
Nemáš vůbec zač.
Zašeptal jsem ji zpátky a poté jsem se zařadil tři kroky za ní, aby byla viditelná její důležitost. Všiml jsem si nějaké skupiny ninjů a malýho kluka. Zaujala mě ale jiná postava, mezi nimi byla i holka s červenými vlasy a červenýma očima. Celkem okatě jsem si jí prohlížel a na chvilku jsem se jí zadíval i přímo do očí. Mírně jsem se na ní usmál. Nenápadně jsem sledoval i Hanaki, jestli mě náhodou nepozoruje, aby nebyl nějakej zbytečnej problém. Byl jsem si celkem jistý, že se ani jednou na mě neohlédla a tak si ničeho všimnout nemohla. Darkovi narážky jsem úspěšně ignoroval. A pokračoval jsem za Hanaki do vesnice.

Daichi

Zoskočil s brány a povedal na Hokage Dobrý deň , vidím že ste prišli tak vás vítam v Kumogakure no Sato ,a pre vás dvoch tiež. Ak chcete ísť za Raikage - sama je to tamtá veľká budova , a inak pekný účes Hokage-sama . Ďalej tu máme mnoho pamiatok , je tu celkom aj veľký trh a mnoho vecí tak že , sa tu môžete zastaviť Daichi ukázal na budovu kde sídlila Raikage a znova kamsi preč odskočil , najskôr mal na stráži bránu ale chcel ľudí prekvapiť , brána vypadala prázdno no vždy z nejakého neviditeľného kúta vyskočil Daichi aby ich prijemne pozdravil

Usmála jsem se spíš takovým křečovitým výrazem. "A-arigato." řekla jsem docela překvapeně. Nebo spíš hodně překvapeně, protože jsem málem dostala infarkt. "Ve skutečnosti jdu jen vyřídit... jednu věc." řekla jsem už trochu klidněji. Jen jsem se modlila, aby na nás ještě někdo vyskočil, protože bych ho asi zabila.
-přesun.

Nasledoval bez slova Hokage. Stále bol ticho a mal z tejto dediny nepríjemný pocit. Nemal poňatie prečo ale nejako to prehryzol a venoval sa svojej úlohe. Dúfal že sa to nezvrhne pretože nemal rád konflikty s ostatnými dedinami a nerád by bojoval proti celej Kumo naraz.

Tiše jsem vzdechla a všimla si nově příchozích lidí. Od poslechu jsem zjistila, že je to Hokage-sama s jejím doprovodem. Všimla jsem si pozornosti jednoho z nich a jeho úsměvu. Nedávala jsem mu moc pozornosti, jenom jsem ze slušnosti úsměv opětovala. Přesto jsem stále seděla na místě a nemohla odejít, jelikož jsem k tomu nedostala svolení.

Procházím velkou zemí až do této velké země. Po cestě se zastavím v nějaké kavárně kde si odpočinu a trochu se najím a napiju. Po té se zase vydávám na cestu ke Kumo. Je to náročná cesta ale snad už to nebude trvat moc dlouho. Tahle země má celkem zajímavou krajinu. Chtěl bych ale někdy jít i do Konohy a vyzkoušet jejich horké prameny, které tam vedou. Škoda že u nás nic takového není. Bych tam byl možné stále. Ale to zatím nevím protože jsem v žádných ještě nebyl ale slyšel jsem o nich moc dobré věci. Běžím přitom do Kumo a už konečně dobíhám poslední kilometry a doběhnu až před brány Kumo. Zahlédnu tu však několik lidí. Hm tak to má Kumo zajímavou návštěvu ale ted se nemůžu zdržovat musím za Raikagem, ale nejdřív se musím ohlásit u stráží. Přijdu ke strážím a řeknu. " Zdravím. Jsem shinobi z Takigakure no Sato a posílá mě náš Takikage s dopisem pro Raikage-sama. Nyní bych vás chtěl požádat o vstup do vesnice, abych mohl předat ten dopis. " Ukážu strážím dopis, aby mi uvěřili že opravdu nesu zprávu pro Raikageho.

Daichi

Môžete vstúpiť mladý pán a inak tamto je Budova Raikage-sama povedal daichi ukázal na budovu kde sídli Raikage ,usmial sa na Ikatsuho sadol si pred bránu a zdravil nových ľudí ktorý vstupujú a odchádzajú do /z kumo a pomyslel si čo budem dnes robiť ? možno si zájdem za Yoshim , alebo za Amaterasu , hmm naozaj neviem ďalej pozdravoval milo ľudí

" Arigato" Když poděkuju tak už můžu vstoupit do Kumogakure no Sato. Konečně jsem tady a můžu dokončit moji misi. Byla celkem snadná, ale to nevadí. Ale má to i své výhody. Podíval jsem se do světa a to je dobrý začátek. I když jsem tu teprve po druhé. Pokračuju tedy tím směrem kam mi ukázal ten shinobi z Kumo a pokračuju přímou cestou do budovy Raikageho. Bude to muž či žena? To nevím, ale budu jí/ho oslovovat radši Raikage-sama. To bude asi nejlepší ted sebou hnu a pokračuju přímo do té budovy.

Teraz som sa mal predstaviť ja.Volám sa Jin Kazama.Pozrel som sa na ostatných a odkašľal si.Mám rád...Vtedy som sa odmlčal a nevedel čo mám povedať.... mám rád rámen, knihy a vodu.Potom som musel hovoriť čo nemám rád.Nemal som rád vlastne nič no nechcel som pôsobiť zle tak som si niečo vymyslel.Nemám rád namyslených ľudí, ubližovanie, ponižovanie a veľa vecí no to sa mi rozoberať nechce.

Poslechl jsem Jina a zapřemýšlel. No, dobře. Potom jsem se zvedl Takže teď jdu za Raikage pro misi, takže tu na mě počkejte. řekl jsem jim a odkráčel k Raikage. (přesun)

Keď odišiel tak som odišiel k stromu a vyšplhal sa na konár.Doslova som si tam ľahol a vybral ďalšiu vodu.Otvoril som si ju a začal piť.

Došel jsem k bráně kde všichni čekali. Takže naší misí je donést Takikagemu dopis. Cesta by měla být klidná, ale radši se mějte na pozoru. řekl jsem a čekal jestli nemají nějaké otázky.

Zoskočil som zo stromu.Tak poďme.

Len prikývol a misia sa mu videla až smiešne jednoduchá no nechcel podceniť nebezpečie po ceste. Postavil sa a naznačil že je pripravený. Pritom sa opäť usmieval a pozeral na ľudí okolo.

Dobře, tak jdeme. řekl jsem a naznačil, aby mě následovali. (přesun)

Držal som sa v zadu a pomaly popíjal vodu.Hmm.... Taki, tam som ešte nebol...Rozmýšľal som.
(presun)

Šla jsem potmušile a tiše za ostatními. Cestou jsem ani nepípla, jelikož jsem byla sklíčená a trochu moc sebekritická. Ani nevím proč, ale prostě jsem měla zase takovou tu špatnou náladu, kdy si myslíte, že se okolo vás celý svět hroutí. Taková jsem prostě byla já.
Přesun