Brány Vesnice.

First topic message reminder :



Tyto velkolepé brány byli postavené teprve nedávno.Jsou vytvořeny z masivního kamene těženého nedaleko. Celá vesnice je obehnána hradbami ve kterých je jen jediná skulinka a tou je právě tato brána. Jelikož to jediná cesta jak se dostat do velmi chráněné vesnice tak se u brány každý den střídají stráže kteří mají za úkol prověřovat podezřelé lidi kteří se pokoušejí do vesnice dostat. Bránou denně projde na stovky ninjů kteří se vracejí z misí a nebo obchodníci kteří přicházejí z velkých dálek aby ve vesnici prodali svoje zboží.

Ankoku
Přišel jsem na místo s rukama na hrudi a sledoval tu lapálii. " Tak tady máte být trénovaní ? " Vzdychl jsem a uviděl ji. Ihned jsem vytvořil několik proudů vody, které jsem v ostrosti vyslal proti ní a ihned za nimi následoval obří krystalový val soli, který ji mohl na krystalickou sůl nabodnout.

" Tse, však já se ještě vrátím " Řekla jsem s velkým úšklebkem na tváři, zatímco Sanbi jen zmizel a objevil se zpátky ve svitku. Poté jsem uviděla tu holku. " Přesně tak, ZNIČ MNE ! " Zařvala jsem proti ní, snažíc se jí vyburcovat. Susano´o už na mne působilo dlouho a mne začínala bolet každá buňka v těle. Přesto jsem ale stála na místě, i když totálně zničená, stejně jako okolí, které hltaly plameny Amaterasu a extrémně zničené budovy.

Když jsem se naposledy ohlédl Kunai již doleťel ke Kuroko a vybuchl řekl jsem si Jupí TrefaA ještě jsem zrychlil a zrychlil jsem se ještě za pomocí Fuuton Větrný Proud který mi začal foukat od zad a běžel jsem obrovsky rychle.Až jsem nakonec dorazil do Budovy Raikage.
Přesun


-60 chakry zbývá 380

Přišel jsem k branám Kumo a viděl jsem že se něco děje. Rychle jsem proběhl a běhal ulicemi. Uviděl jsem budovu s nápisem Kumo, tak jsem se k ní vydal. Když jsem byl u ní, vběhl jsem.

Byl to mžik co jsem se odrazila pomocí Yonbiho síly od země a vyletěla proti Kuroko, přičemž ocasy ničily všechno okolo. " Já tě zničím ! " Zařvala jsem z plných plic a moje oči změnily barvu, vypadala jsem nyní podobně jako Naruto, který byl v podobném stavu jako já, byl nesmírně naštvaný, jen měl nad svým tělem stále nadvládu. Ale to se po chvíli ztrácelo a já byla jen loutkou, která svými ocasy šlehala všude okolo, i proti Hanaki a jiným přítomným.

Běžel jsem k Hanaki a všiml jsem si,že ta holka na ní útočí.Gomu-sei no Rōpu! utvořili se lana a já se snažil tu holku svázat.(Kanu)

Několikrát jsem byla kvůli Kaně nucená uskočit, ale já se potřebovala víc přiblížit. Klíč od její pečetě jsem nosila pořád u sebe, věděla jsem že se bude někdy hodit, ale teď to bylo dost nebezpečné.
"Kano, snaž se Yonbimu nepodlehnout ! Ty nejsi Yonbi, jsi Kana !" zakřičela jsem na ní a zase jsem o kousek uskočila, ale už jsem se ke Kaně alespoň trochu přiblížila.
Vyskočila jsem a byla jsem těsně od ní. Vytáhla jsem svitek s klíčem a znovu jsem se pokusila pečeť obnovit.

Skočil jsem k Hanaki.Hokage-sama mohu nějak pomoci?? zeptám se jí.Stál jsem kousíček od ní a díval se na tu která se jmenovala Kana.Chci vám pomoci prosím. poprosím ji a usměju se

Jen jsem stále sledovala s úsměvem celou tuhle lapálii, ale všechno jsem to označila za pokažené. Už jsem je držela, měla jsem je u sebe, ale stejně to bylo k ničemu. No nic, byla jsem protentokrát nucena ustoupit a vrátit se do okolí země Blesku, kde jsem očekávala nějaký kontakt od Kagamiho. Rozplynula jsem se jako mrak dýmu a byla jsem pryč. " Matao ..."

" Já jsem Yonbi ... " Ozvalo se dunění z mého hlasu, přičemž u dvou ocasů se objevil i třetí, který švihl obří rychlostí proti Hanaki. " Yonbi je má součást, bytost, která mi skutečně rozumí, zatímco vy nerozumíte jemu ! " Ozvalo se znovu a já svými ocasy švihala všude okolo sebe, přičemž má síla byla nyní neuvěřitelná. Bylo to silné, že lana z gumy byly proti Yonbimu nic.

Svitek jsem rozložila na zemi a skládala jsem pečetě, abych Yonbiho zapečetila, ale Kana po mně švihla ocasem a já nemohla nic udělat. Byla jsem pochroumaná už od útoku Susan´a a ještě tohle.
Odhodilo mě to o několik metrů dozadu. Těžce jsem se zvedla, ale nepřestávala jsem dělat pečetě. Jedním skokem jsem už byla u svitku a dokončila jsem pečetě.
Nashromáždila jsem chakru do ruky a přiložila jsem ji na jednu část svitku. Doufala jsem, že to bude fungovat, mělo by a já v to doufala. Teď už jen stačilo, dotknout se Kany... a to byl problém.

Ankoku
Jen jsem chvíli všechno sledoval a z vyrážející soli jsem vytvořil okolo Yonbiho čtyři mocné stěny s jedním otvorem pro ruku. Tam měla jít ta Hanačina, aby uklidnila Yonbiho chakru. Samotnou Kanu poté ale obmotalo několik desítek vodních bičů ze slané vody, přičemž uvnitř jí přirážely ke stěně návaly vody. V tomhle neměla možnost ani sílu se hýbat, ani jako Yonbi.

za pár sekúnd čo zmizlo to dievča situácia bola celkom k h*vnu a ja som si pomyslela Yonbi , takže takto to je a o chvíľu na to sa ozval gobiho hlas Yonbi , bol celkom normálny ale nedôveruje ľuďom ako som ja tebe nedôveroval , Sora teraz ma pusť potrebujem yonbiho sklidniť a ja som si na to pomyslela Hmm dobre , keď chceš ale , ale nie že mi rozbiješ polovičku vesnice ako naposledy! v sekunde som sa postavyla do stredu pred bránu a zrazu som bola v bijuu plašti s 2 ocasmi , dala som sa do druhej formi kde už som mala 4 ocasi , a na koniec 5 ocasov , pred yonbim stál Gobi ktorý mu povedal hrubým hlasom Yonbi uklidni se !!! Zostaň v tej dievčine ! sme predsa priatelia tak nenič kopu tých naivných ľudí a posluchni ma , nesnaž sa vyliesť s toho dievčaťa toto presne povedal Gobi nie moc rozzúrene iba trochu na konci zavrčal

Byla jsem překvapená z toho, co Takikage udělal, ale jen jsem na něj kývla, na důkaz vděčnosti. Rozeběhla jsem se proti Kaně, ale v tom se Sora změnila na Gobiho a v tu chvíli jsem vlastně vůbec nepřemýšlela a strčila jsem ruku do té díry.
Cítila jsem, že mám popálenou ruku, ale i to, jak se Yonbiho chakra začíná stahovat pryč. Pečetění uspělo a já vytáhla ruku pryč. Byla popálená, ale nevšímala jsem si toho. Odřenin a modřin jsem měla už tak dost, takže tohle nebylo nic moc.
Kana se měnila zpět. Byla jsem ráda, ale zároveň jsem byla na sebe naštvaná, protože jsem tomu hned nezabránila.

V té solné jeskyni jsem padla na kolena, nyní bez Yonbiho chakry. Svým způsobem jsem mu byla vděčná, ale na druhou stranu mi pomohl. Poznala jsem, co si o mne myslí Gobi. Myslí si, že jsem naivní. Slyšela jsem celý ten proslov a já byla naprosto zmatená. Co tedy jsem, kdo vlastně jsem, co jsem zač? Kladla jsem si otázky, na které jsem nebyla schopná nějak racionálně odpovědět.

v tom sa mi zasa ocasi gobiho a celý gobi vrátil do mňa , ja som pôsobila skôr ako odvrátenie pozornosti . V normalnej podobe som podišla ku Hanaki Vidím že vás tu čakal uvítací výbor , čo myslíte? povedala som a usmiala som sa na hanaki a potom som zakývala na Takikageho . Po chvíľke som si sadla na kus nejakej budovy a začala som premýšľať Hmm ... dúfam že každý bude súhlasiť

Podaří se mi předběhnout Kimiho a doběhnu před bránu dřív než on. Vidím tu spoušt co se tu stala. Co se tu sakra stalo? Když už vidím že Kimi přichází tak na něj zavolám. " Počkej chvíly. Neřiď se tu jako šílenec. Nevběhni hned na bitevní pole a přemýšlej. Nejdřív se má pozorovat a až pak jednat " Po tom mém krátkém proslovu sleduju Kimiho reakci na to. Doufám že aspon na chvíly zastaví. Nevím co se tu stalo, ale možná to ještě neskončilo. Musíme být opatrní.

Celý čas to vyzeralo tak že som proste v bezvedomí.. chápavejším však mohlo dôjsť že ma jedna rana do zátylku nemohla poslať do bezvedomia na tak dlho. V skutočnosti som bol momentálne vo svojom "vnútri", vo svojom podvedomí a len som sa pozeral na červené, deväťocasé monštrum pred sebou. Cítiš ich? spýtal som sa s mierným úškrnom, obaja sme vedeli koho mám na mysli. Ostatný ocasí démoni, jeden z nich sa dokonca uvolnil, a jeden ani nemal jinchuurikyho. Kyuubi ma však na oko ignoroval a len hodil hlavou na druhú stranu, aby sa na mňa nemusel pozerať. Pohľadom som si premeral všetkých osem mohutných stĺpov ktoré okolo Kurami stáli, a ktoré boli navzájom prepojené niekoľkými stovkami kovových reťazí. Pečať bola umiestnená iba kúsok predo mnou, zatiaľ som ju však nemienil strhnúť, nie v tomto stave. Nevedel som ako je na tom Kana, vlastne to bola jediná osoba na ktorej mi tam "vonku" záležalo. Mohol by si sa prestať správať ako obyčajná vystrašená líška zo stiahnutým chvostom.. stále ma len ignoruješ, bojíš sa ma? he? zaškeril som sa znova no len som započul hromový posmešný úškrn Kurami. Keby tu nebola tá pečať..tak čo? zabiješ ma? som jediná osoba na svete ktorá ťa dokáže pochopiť. Si monštrum, divoká beštia ktorej sa boji pomaly každá živá aj neživá bytosť na svete, deväťocasý líščí démon prezývaný Kyuubi. ]i]Čo odo mňa chceš? dokazovať mi niečo? jediná osoba bola hodná toho, aby ma mohla nazývať svojim partnerom.. a ty ňou nie si.[/i] Hee? tak sorry že nie som poondený blonďatý zasran s priteplenými snami o nekonečnom mieri a blahu na svete.. neverím v eutópiu, neverím v to že by sa ľudia dokázali zmeniť. A rozhodne sa tým nemienim riadiť, jediná možnosť je ich všetkých vyvraždiť ale.. kde by potom bola sranda? ovela viac ma baví pohľad na to ako sa zabíjajú predo mnou. Myslím si že ti to vezenie začína byť troška malé he? vezenie heh.. dosť to k tomu sedí.. si tu zavretý.. a nemôžeš absolútne nič. Pochop že som jediný kto ti môže darovať čiastočnú slobodu. Koho zaujíma čiastočná sloboda? ty raz zomrieš.. ja som večný. zahučal na mňa Kyuubi a viac menej veľkou časťou svojej sily narazil do boka bariéry ktorá sa nebezpečne zakolísala.

Po nějaké době jsem došel k bráně Neříkal jsem ať sem nechodíš Ikatsu.No ono je to jedno už je po všem.Aspoň že nebudeme v nebezpečí.
Dobrý den Takikage-sama uklonil Omluvte mě že jsem vás neuposlechl.

Dojdu spočně s Kimim za Takikagem který se nacházel před náma a uklonili jsme se mu. Jakmile řekl Kimi to co chtěl tak já taky řeknu. " Omlouvám se Takikage-sama. Beru na sebe plnou zodpovědnost " Čekám co se tedy bude dít dál. Po tomhle bude Takikage určitě dost naštvanej. Snad se nám nic za to nestane i když pochybuju že by se nám nic nestalo. Přeci je to už není stařík, i když ten nevím kam najednou tak zmizel.

Ankoku
" Nezajímají mne takovéhle blbé kecy ! " Zvýšil na Ikatsa hlas, když uslyšel tu větu. " Tohle je výraz slabochů, kteří nedokáží nést následky za své činy ! " Ozvalo se mohutněji a na Ankokově tváři se zjevila přísná tvář Shodaime Takikageho, jeho vzoru, který byl nucen zavraždit pro lepší časy Takigakure. Poté se ale otočil od těch dvou, naznačujíc, že si to s Kimim vyřídí později, ale že ho mají stále následovat. " Vaše podmínky ? " Řekl klidným hlasem na Raikage.

Podmienky ? Je to len mier.Dúfam že medzi Kumo Konohou a Taki bude dlho mier . Inak musím vás všetkých informovať že nejaký silný maník chce zničiť svet a chce vládnuť svetu , a to dievča čo tu bolo asi bude s ním , no dôležité je to že mi povedal či mu nepožičám armádu Kumo že by rozbil obi dve vesnice . Čoskoro sa má objaviť znova a chce sa ma opýtať či pristúpim . Je jasné že nepristúpim ale chcem vedieť ale úprimne chcem vašu záruku že ak by niekto k vám došiel a chcel by vašu armádu na zničenie iných vesníc , že odmietnete . A ešte by som vás poprosila keby že pošlete nejakých 2 Jouninoch alebo chunninov , aby dozerali pri tréningu . Pri tréningu hrozí smrť Jinchuurikyho a uvolnenie Bijuu dúfam že to beriete na vedomie povedala som taktiež klidným hlasom a začala som rátať koľko tu je zhruba jinchuurikych a pomyslela som si Bude to ťažké no zvládnem to

Ankoku
" Pokud je to tak, tak nejspíše budu nucen onen mír s Kumo uzavřít " Řekl vážným hlasem s klidnou tváří. " Poté máte tedy moje slovo ... Ten muž nezíská z Takigakure naprosto nic, to by jste vy mohla vědět poté, co jste měla s jejími pravidly vlastní zkušenost. " Dodal a jen se koutkem oka podíval na tu holku, okolo které se po chvíli voda uklidnila, biče se rozpadly a sůl se změnila na krystalky menší, než je lidské oko schopné postřehnout.

Podívám se vážným výrazem na Takikageho. " Jestli si myslíte že brát věci na vlastní zodpovědnost je slabost tak to je absurdní a to vám říkám na rovinu. " Odkloním nachvíly pohled od Takikageho a kouknu se na Kimiho co právě dělá. Asi nad něčím přemýšlí. No uvidíme co z něj nakonec vyleze, ale je samozřejmost že ho v tom jen tak nenechám. Mimochodem musím pak vrátit tu čelenku takikagemu. Zapomněl jsem mu ji dát už předtím. On vždycky tak rychle někam odejde no. Otočím se na Takikageho a čekám jeho reakci.

Po chvíli jsem se probrala a byla jsem celá mokrá. Bylo mi špatně a z té soli se mi zvedal žaludek. Jen tiše jsem se rozhlížela po okolí, když jsem uviděla Hanaki, Hokage naší vesnice. Byla jsem ale moc rozrušená na to, abych mohla cokoliv říct. Proč si o mne Gobi myslí, že jsem naivní? Ptala jsem se sebe sama a jen tak seděla na zemi, o nic neopřená.